Chrudimský věstník, který se jmenuje zpravodaj, praktikuje od počátku roku zvláštní způsob komunikace s občany. Pro jejich poťouchlé výlevy vymezil stránku, na niž může zájemce umístit za jistých podmínek svůj názor. Podmínky: příspěvek nutno zaslat do 10. dne toho měsíce, který vydání předchází a nesmí být delší, než 1000 znaků. V podstatě takový štěk.

Proč zrovna do desátého, když uzávěrka je dvacátého? Protože ten desetidenní rozdíl užije radnice k tomu, aby téma přežvýkal radniční úředník a udělal z občana pitomce, který holt neví, jaké máme na radnici chytrolíny. Chybí-li byrokratovi argumenty, pracuje s tvrzeními, jež jsou neotřesitelná, protože má zajištěno, že na ně nikdo už nebude moci reagovat. Zatímco občan je z rozhodnutí radnice omezen (asi proto, že ho úřad za omezeného pokládá), byrokrat se může rozmáchnout po libosti. Vlk čtenář se tak nažere “demokracie” a koza radnice zůstane celá.

Pokusil jsem se prolomit radniční pravidlo. V únoru mi věstník zveřejnil článeček týkající se městské dopravy, jejž jsem předepsaně vtěsnal do normy tisíce znaků. Úředník Bálek mi na mé výhrady k radniční politice, jež město předělává na parkoviště, odpověděl, že jde o nezměnitelné trendy a že “si je musíme prožít”. Odpověď (více než tři tisíce znaků) už ve věstníku nevyjde, protože jsem nedisciplinovaný a přeskočil jsem ohrádku.

Takže vám ji posílám: nedělám si nárok na absolutní pravdu, předjímám, že ne každý se mnou bude souhlasit. Radnice, která ale sliní prst a bez zjevné odpovědnosti populisticky umetá cestu nejmenšího odporu, je mi jako občanovi k ničemu. Navrhuji: debatujme o dopravě ve městě. Je totiž hrozná a s demograty na radnici bude zřejmě ještě horší.     

                                                                                   Milan Daniel