Žongléři s pravdou, aneb média útočí na naše hlavy Jak dnes vypadá mediální scéna v Česku? Ovládají ještě politiky občané, nebo mediální tvůrci veřejného mínění ovládají politiky, tím že dokáží modelovat názory nás občanů? Rozeznáme ještě pravdu od tisíckrát opakované lži? Každý z nás již jistě zažil takovou "mediální smršť"! Jak vypadá dnešní mediální scéna v Česku? Hlavní televize zná snad každý a ty malé, ty si jen těžko získávají cestu ke svému divákovi. Možná pro ně teď svítá na lepší časy v souvislosti s rozšiřováním kabelové sítě. Také rádia mají dnes posluchače již takřka rozdělené. Dějí se jen malé změny v jejich teritoriích, vždy po přerozdělování frekvencí. Také zde (stejně jako u televize) má rozhodující vliv rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Mnohé prý svazuje, uvolnění řetězů by ale bylo zničující minimálně pro dvě třetiny těch co dnes křičí. Tento systém zatím v rozhlase docela dobře čelí monopolizačním tendencím, které převažují hlavně u médií tištěných.  V těch jsou zřejmě karty již rozdány. Horká privatizace a nekontrolovaný příliv kapitálu do tohoto odvětví vzali za své. Několik málo vydavatelských domů dnes disponuje naprostou mediální převahou nad desítkami, či stovkami ostatních. Stejná (často zavádějící, či nepravdivá) zpráva bývá otištěna jen s malými obměnami hned v několika vlivných denících. Často však nejde jen o stejný zdroj, nýbrž také o domluvený společný postup, účelovou "mediální smršť". Tato celostátní média svou mediální smršť samozřejmě sejí i do všech regionů. Tam se ale občané často brání. Ti jenž mají alespoň částečné možnosti a schopnosti, vydávají vlastní tiskoviny. Týdeníky, měsíčníky, občasníky ..., pro své okolí, město, okres, zájmovou skupinu, ... . Regionální týdeníky s průměrným nákladem okolo 5.000 výtisků (15.000 čtenářů) sice nemají vliv na celostátní dění, ve svém regionu však často představují silného protihráče.  V republice dnes vychází asi stovka takovýchto týdeníků, téměř ve všech okresech. Jejich problémem jsou dnes hlavně finance. Zhruba před dvěma lety vznikla v Berouně při redakci jednoho z těchto týdeníků reklamní agentura Český region, do jejíž sítě je dnes většina takovýchto týdeníků zapojena. Český region svým klientům zajišťuje zprostředkování tištěné inzerce v těchto nezávislých týdenících po celé republice. Vytváří tak silný řetězec, aniž by se však pokoušel těmto titulům brát jejich nezávislost. Většinu inzerce si však týdeníky stále musejí obstarávat samy ve svých regionech, ale jejich situace je většinou nezáviděníhodná. Druhým problémem je komunikace. Ta je mezi jednotlivými regionálními tiskovinami téměř nulová. Pokud nastává problém, zůstává v něm vydavatel zcela osamocen. Žádná, ani mediální odezva se v ostatních regionech nekoná a celostátní denníky si jen tiše mnou ruce.  U současných deníků pak lze dosti často a velmi zřetelně pozorovat příklon k určité politické straně, či politicko-ekonomické skupině (Právo - ČSSD, Mladá fronta a Lidové noviny - Čtyřkoalice a Pražský hrad, Haló noviny - KSČM, ...). Deníky mají většinou stanovenou pevnou redakční politickou linii, dokonce i do rubrik příspěvků čtenářů si vybírají jen ty PC (Politicaly Correct) - politicky korektní. Mezi politicky nevyhraněné se dá zařadit snad jen nízko nákladový deník Špígl, který však byl v minulých dnech z rukou zakladatele a šéfredaktora Svatopluka Froňka prodán šéfovi Nei reportu, Janu Beerovi. Jeho úmysly s deníkem zatím nejsou známy, jméno původního šéfredaktora v hlavičce listu však prozatím zůstává. Ač je Špígl již více než 10 let označován za bulvár, zůstává listem skutečně otevřeným. Názorům čtenářů, které bez cenzury otiskuje, je věnována odhadem snad 1/4 listu.  Naprostým opakem, tedy politickou jednostranností a cenzurou vyniká například Mladá fronta. Některé počiny tohoto vlivného deníku, pečlivě koordinované se spřízněnými médii (např. ČT a Čro) a internetovou podobou deníku - iDNES, přímo vybízejí k zamyšlení. Jedná se ještě pořád o "investigativní žurnalistiku", svobodné projevení názoru a komentáře redaktorů a nezávislých autorů, nebo přesně cílené a do puntíčku promyšlené mediální kampaně proti něčemu, či někomu.  Ano, nyní se právě iDNES a jiné elektronické odnože a mutace převážně tištěných médií snaží protlačit do popředí mezi, na oblibě stoupajícími, zpravodajskými stránkami českého internetu. Jeho prostředí se však dá hodnotit jako výrazně svobodnější, možná právě proto, že mutace zmíněných deníků zde stále nemají ani zdaleka takové postavení jako na novinových stáncích. Vedle iDNES, iHNED, Lidovek, Slova, apod., si ale stále drží postavení mnoho novin a zpravodajů výhradně internetových. Mezi těmi, které dávají svým čtenářům prostor k svobodnému vyjádření svých názorů můžu jmenovat například Svět Namodro, xPress, Magazín TU, Zpravodaj, Czechmedia, Politické noviny, Emperor ...  Každý z nás již jistě zažil nějakou "mediální smršť", tj. společnou kampaň velkých vydavatelských domů, velkého šiku nezávislých publicistů, či bojovného seskupení několika médií. Stejně, jako za minulého režimu, i v nynější "demokracii Havlova tipu", je třeba dívat se na věci z více stran, informace vyhledávat a z nich si také vybírat, ne jen tupě přijímat komentáře nejvlivnějších deníků a "objektivních" televizí. A také projevit svůj názor!  Michael Šatník michael.satnik@worldonline.cz