Jiří David a Záře nad Rudolfinem

Po dobu více jak dvou měsíců (
28. 2 - 27.5. 2001) se obloha nad balustrádou historické budovy Rudolfina stává výstavním prostorem pro Jiřího Davida. 

Namodralá trnová koruna, elipsovitý svítící objekt sestavený z neonových trubic o rozměrech 15 x 11x2 metry, je umístěná centrálně nad vstupním schodištěm Dvořákovy siné. Diky strategické poloze budovy na Palachově náměstí, otevřenému k Vltavě a panoramatu Pražského hradu, stává se zářící objekt dočasnou, ale nepřehlédnutelnou dominantou hlavního města.

Jiří David tímto ikonograficky snadno zařaditelným symbolem, který se ostatně nepravidelné objevuje v různých fázích autorova díla, neadoruje křesťanskou věrouku. Jeho snahou je naopak vymezit se vůči jakémukoliv dogmatickému výkladu. Slouží mu, podobně jako jiné fragmenty historické, biologické či vědecké skutečnosti (například lidské kostry či embrya), pro akcentováni relativity tvrzených jistot a také jako esteticky přitažlivý, zřetelně čitelný a ovšem určitým způsobem provokativní objekt. Neonové umístění na uměním a historii zatíženém "veřejném" místě je pak podle autora hlavně pokus přetransformovat klasický křesťanský symbol do jazyka současného umění.