| Turistická zpráva z pomezí Čech a
Moravy První zářijový víkend jsme se rozhodli, že navštívíme a poznáme další kus naší republiky. Pro tentokráte padla volba na jihovýchodní část Orlických hor a oblast Kralického Sněžníku. Vyrážíme až v sobotu, po pátečních akcích u chrudimského muzea. Doprava do těchto oblastí je poměrně nenáročná, ale dlouhá - vlakem do Lichkova to je sice 96 km, ale ČD na to potřebujete něco málo přes 3,5 hodiny. Ihned po vystoupení z vlaku turista jako vždy zjišťuje, že mapa je mu naprosto k ničemu, neboť vše je naprosto přeznačeno a v několika místech značeno naprosto nesrozumitelně. Po zelené značce po 7 kilometrech dorážíme na tvrz Bouda, kde absolvujeme prohlídku podzemí. Velmi poučná prohlídka, kterou lze vřele doporučit. Vřele asi proto, že trvá skoro 2 hodiny, v prostředí s velmi nízkou teplotou, všude přítomným vlhkem, kapající vodou a blátem na zemi. Všem nadšencům, podílejících se bezplatně na rekonstrukci této památky událostí roku 1938, je nutné poděkovat za všechnu již odvedenou práci a plány do budoucna. Dále naše cesta pokračuje po červené značce na Bradlo a Suchý vrch. Bradlo je zajímavý útvar ve výši 983 m.n.m. s přenádherným výhledem na polabský placatov. Nejvíce se na pozadí večerních červánků vyjímala Kunětická hora, smutně sledována komíny Opatovické a Chvaletické elektrárny a Semtína. Neztratil se ani komín Transporty doprovázený světlými krabicemi Tří Oudů (pro ty, co nepochopili - tří obludných paneláků na kopci Na Větrníku). Toto vše se nechalo vidět i bez použití dalekohledu - praotec Čech spatřivší toto by se asi radši vrátil zpět do východních stepí. Chaty na Suchém vrchu jsou ukázkou marnosti - kdysi pompézně stavěné rekreační středisko s rozhlednou - chátrá nevyužíváno, s vytrhanou elektrikou a rozbitýni okny. Škoda, ale co se dá dělat. Noc trávíme kousek od Červené Vody, na místě s výhledem na krásně nasvětlené Králíky a Mariánskou skálu. Před půlnocí přišel déšť a přestal až v poledne, ale díky ilegalitě, do níž jsme se uchýlili, nás neodhalil. Druhý den pokračujeme přes Červenou vodu do Králík. Ač neděle, doufáme že se nám podaří sehnat alespoň kousek chleba. Podařilo, a nejen to - křupavé rohlíčky á 1,10 Kč, šiška chleba za 13 Kč a pytlík koláčků za 10 Kč - to je pekárna Falta, které tímto i rád udělám reklamu - až pojedete přes Králíky, ochutnejte. Po prohlídce Králíků začíná výstup po červené značce na Kralický Sněžník - převýšení 890 metrů na 20 kilometrech. Při této cestě poznáváme, jak málo je tento kraj asi navštěvován turisty. Poprvé sejdeme z cesty už po 4 kilometrech, značení je zamaskované větvemi a na louce, po níž má vést je pěšina takřka neznatelná. Jak tak debatujeme, uvědomujeme si, že až na skupinku svátečně oblečených turistů na tvrzi Bouda jsme na cestách potkali jen čtyři vandráky a turisty. Už to tak vypadá, že všichni ti, co se potkávali na horských cestách a boudách, přesedlali na méně namáhávé ježdění na vodu. Kdo viděl v posledních třech letech Vltavu o prázdninách, asi ví, co mám na mysli. Ale o tom snad už taky napíšu více. Shrnutě řečeno - hory prázdné a opuštěné. Po dvou hodinách pochodu se najednou přivalilo mračno - dosti citelně se ochladilo, od pusy se začalo kouřit, vše zakryla mlha s viditelností tak na 10-20 metrů následovaná ledovým vichrem a deštěm.. Záchranu nacházíme na rozestavěné chatě, pod převislou střechou. Padají vtípky o tom, že se ráno půjdeme koulovat. Ráno je snad ještě horší, ze spacáků se nechce. Teplotu odhadujeme tak na 5-8 stupňů, násobeno větrem a deštěm. Když se situace nelepší, spíše naopak, vzdáváme výstup - stejně by nebylo co k vidění, a tak alespoň zjistíme, zda se nechá sehnat ubytování v údolí ve Velké Moravě. Notně promáchaní docházíme dolů. Dolů do jiného světa. Je zde o poznání tepleji - teploměr na jedné chatě hlásá 11 stupňů, tolik nefouká. Autobusové zastávky mají dobrou konstrukci - je se kam schovat a především i čím odjet. Tento "konec světa" má lepší spojení než třeba Heřmanův Městec - poslední autobus jede kolem 22:30, a jak později zjišťujeme - soukromý dopravce zajištuje linky malými autobusy Chavdar. Informace u ubytování a spoustu dalších informací o okolí získáváme na informačním centru. A to i přesto, že bylo zrovna zavřeno. Bohatě stačí nástěnky umístěné na důležitých a především přístupných místech - u IC a na zastávce autobusu. Nejdůležitější informací ale je skutečnost, že i přes odlehlost sem dorazila moderní technika a lidé se chopili nabízené možnosti - to co jsme se nedozvěděli, se nechá zjistit na internetu. Rád bych sem poslal na školení některé odpovědné osoby za prezentaci našeho města. Odjíždíme s pocitem, že se sem určitě musíme vrátit a minimálně odčinit porážku od hory, která nám protentokrát nedovolila pokochat se rozhledem z jejího vrcholu. Petr a Šárka |