Slyšel jsem vykládat příběh. Nedaleko Vrchlabí je malá a chudá vesnička roztroušená po úbočích horského údolí. Stálých obyvatel nemnoho, kostel, hřbitov, malotřídka, vodovod po Němcích, obecní koloniál, prachmizerná dopravní obslužnost, zemědělské družstvo, žádní podnikatelé, chataři. Pan starosta, jak už to bývá, pracuje v místním zemědělském družstvu a starostmi o obec se zabývá odpoledne, večer, taky o sobotách a nedělích. Dobře informované zdroje tvrdí, že atmosféra mezi lidmi v obci je neobyčejně příjemná, snad tím, že v horách si lidi musejí pomáhat, jinak by to nešlo.

V zimě, když víska zapadne sněhem úřaduje pan starosta vždycky v podvečer. Vezme si teplou bundu, pevné boty, baťoh na záda a prochází se sněhem z kopce do kopce a kouká. Pan starosta se dívá, jestli se všude kouří z komína. A když se někde nekouří tak jde, zaklepe na dveře a zeptá se: “Copak babi, že dneska netopíte?” A podle toho, co se děje vyndá z baťohu brikety, nebo chleba, nebo mlíko a zatopí v kamnech, nebo jde na obecní úřad, kde je telefon a zavolá sanitku. V posledním případě musí potom babičku naložit na saně a svézt ji z kopce na hlavní silnici, protože k chalupě by sanitka nedojela. A sanitáři nevylezli.

Pan starosta si dělá starosti, jak se žije lidem, kteří si ho za starostu zvolili.

Zdá se, že tenhleten člověk dobře ví, co to znamená dělat starostu. Škoda, že se ho nemůžeme zeptat kolik peněz mu obec měsíčně platí a jestli také pobírá 18 platů ročně a jak často dostává mimořádné odměny za výkon své funkce a v kolika správních radách zasedá. Mám takové tušení, že kdyby nám to řekl, že bychom se moc divili a pomysleli si něco psychickém zdraví. Možná je to opravdu tím, že v horách je tvrdý život.

A možná je to tím, že tenhleten člověk bere svoji práci vážně a že ví, že jeho úkolem je přemejšlet, jak to udělat, aby se v obci dobře žilo. Taky je to možná tím, že tenhleten člověk nemyslí v první řadě jenom na sebe, ale na druhý a dělá na co mu stačej jeho ruce.

A taky je možné, že je to tím, že pan starosta v mládí četl Rychlé šípy od Jaroslava Foglara.