Silniční kontroly Už to tak vypadá, že jsem strašně konfliktní typ. Opak je sice pravdou, ale existují vyjímky. Poslední dobou se těmito vyjímkami stávají podivné postavy s červenou plácačkou, občas velmi riskantně skákající před vozidla snažíce jim naznačit, že se blíží takzvaná silniční kontrola. Už způsob, jímž si občas příslušníci vynucují zastavení, je přinejmenším trestuhodný. Ono najednou zastavit takovou naloženou Avii, to se na 5 metrů nepovede, srazit policajta to nejde a čelně se srazit s protijedoucím náklaďákem se nikomu nechce. Dopadlo to dobře – uskočil. To je ale jen prolog. Poté, co tedy zastavíte, začíná hlavní dějství. Povětšinou slovy: “silniční kontrola, Vaše doklady a doklady od vozidla”. Bez nějakého pozdravení a slušnosti. Po něj kolotoč prohlížení nejrůznějších detailů v libovolném pořadí, od gum přes lékárničku konče vzhledem vozidla. Prohlídka trvá tím déle, čím déle nemůžou nic vyhlášce odporujícího nalézti. Kdo nemá vyhlášku naštudovanou a neví, co je pravda a co je nesmysl, může být v koncích. Jenže jestli někdo vyhlášku nezná a hlavně nedodržuje, jsou právě příslušníci. Jenže pokud takovouto prohlídku absolvujete skoro každý den, začnete odpovídat automaticky a více si všímáte projevů kontrolorů. A získá dosti jasný pocit, že ty jsi jen občan, tak drž hubu, co říkáme my, je správné, jsme neomylní, spravedliví a jsme tady páni a pokud však pravdu nemáme, platí první část této věty. Kdo se však podívá na celou tuto situaci z jiného pohledu, může dospěti k nejrůznějším zjištěním.
Co na závěr – ten nechť si každý udělá na základě svých zkušeností. Každopádně je policisty vidět v místech, kde zapotřebí nejsou; kde by však ale býti měli , tak ………….
Petr Zitko |