Má a nebo nemá chrudimská radnice zájem o stadión SK Chrudim?

Ty Noviny Chrudimska přece jen nejsou až tak na nic. V pátek 23. června jsme se v nich dočetli o rozhodnutí městské rady - "Koupit stadion není v zájmu města!"

Hlavou se mi honí pel mel myšlenek na toto téma. Ve všech volebních programech čtu, jak je důležité podporovat možnost sportovního vyžití ve městě. Pak si ti tvůrci volebních hesel sesednou do kroužku a proti svým vlastním heslům rozhodují. Trochu tomu nerozumím. S čím ti lidé kalkulují?

Tak trochu z jiného soudku. Město, zastupitelé (jen ti, kteří mají zájem a jsou pracovití, tedy možná necelá třetina z nich), zástupci institucí a externí konzultanti pracují na analýze SWOT. Na analýze, která má popsat slabé i silné stránky města, příležitosti i hrozby. Na analýze, z níž má vyplynout strategický plán, koncepce rozvoje města na dlouhá desetiletí před námi. Podívejme se na slabé stránky - třeba jen v oblasti volného času - sportu. Zde dominují dvě věty: V Chrudimi je nedostatek ploch pro sportování veřejnosti a V Chrudimi je nedostatek a špatný stav sportovišť a dětských hřišť v sídlištích. Dále se dočítáme, že vážnou hrozbou je zánik části neziskových organizací z ekonomických důvodů.

A je to tady. SK je v konkurzu. Musí uspokojit zájmy věřitelů. U banky zastavený majetek je konkurzním správcem nabídnut městu. Za odhadní cenu! Město odmítá. Vlastnit sportoviště prý není v zájmu města. A jedním dechem dodává - ať si to zkusí koupit kdokoliv jiný! V zájmu města totiž je, aby tam bylo sportoviště. Město to zaneslo do Územního plánu. Radní se chichotají do hrsti. Byli by jsme blázni, kdybychom to kupovali. Neboť ať to koupí kdokoliv jiný (nebo nekoupí) - na věky to zůstane stadionem (to si ovšem jenom myslí).

Možná, že město čeká, že stadion koupí silný investor a obnoví ligovou slávu SK (co třeba Český mobil?). Třeba to zůstane bance, neboť tak nehorázným způsobem zatížený majetek si prostě netroufne koupit nikdo.

Nebo to koupím já. Za 4,5 milionu se to musí vyplatit. Brána sportoviště zůstane pro veřejnost zavřená. Město sice může trvat na tom, aby území nesloužilo jiným účelům, ale nedonutí mne, abych tam pouštěl kohokoliv cizího. Stavby se ani nemusejí rekonstruovat a mohou sloužit jako byty pro 3 rodiny. Mé děti budou mít o bydlení vystaráno. Za docela únosný peníz.

Územní plán nemůže předepsat, jaký druh sportu se bude na ploše provozovat. Já si na něm vysázím ovocný sad a budu v něm pěstovat přespolní běh. Kdo z Chrudimi si může dovolit mít u baráčku tak krásnou zahradu? Navíc za přijatelný peníz. Myslíte, že si nechám od kohokoliv zakázat, abych na vlastním pozemku vysázel stromy? Chtěl bych ho vidět. Nakonec - je to investice, která se nemůže nevyplatit, i kdybych s ničím ani nehnul. Chci vidět, jak bude město, které má nedostatek sportovišť reagovat za rok, za pět let, za deset let. Jaká ale bude má nabídková cena za rok, pět či deset let, to si každý dovede spočítat. Je to rozhodně stokrát lepší, než si uložit peníze v IPB.

Zdá se, že radní zase jednou ujeli. Možná tomu rozumím. Oni totiž nejsou penízky. Už teď - pokud projde doporučení rady o zastřešení zimáku - jen na realizaci plánovaného zastřešení chybí pěkných pár desítek miliónů.

Město tedy pustí stadion SK k vodě. Rezignuje i na další potřebné věci. Pohled z jednoho z vysokých paneláků na Větrníku je otřesný. Prázdné plochy bez zeleně, auto na autu. Z těch oken se dívají děti a zrají v nich představy o krásách světa. Na blbé pískoviště se ti lidé složili ze svého a sami ho dětem postavili. Vypadá to tak, že by se měli složit i na koupi stadionu, aby bylo kde běhat za merunou. Každou chrudimskou rodinu by to stálo nějakých (postradatelných) 500 - 600 kaček.

Nyní to však vypadá tak, že chrudimští radní jsou přesvědčeni o jiném zájmu. Jsou přesvědčeni, že každá rodina má zájem vydat nějakých 15 000 kaček ve prospěch zastřešení zimního stadionu. Těch plánovaných 120 milionů na zimák vynaloží město z městských prostředků, a tedy vlastně peněz chrudimských občanů.

Řekl bych, že ti nadšenci, kteří pro zadlužení města horují, by se měli nejdříve občanů města optat. Otázka je jednoduchá. Lidičky, chcete, aby město své (a tedy vaše) úspory vložilo do tisíce různých věcí, které se ve městě rozpadají nebo které jsou zoufale potřeba na řešení v sociální oblasti, v oblasti vzdělávání, v nesmírně důležité oblasti řešení zaměstnanosti (vlastně nezaměstnanosti), zainvestování průmyslové zóny, řešení katastrofální dopravní situace ve městě, nemluvím o rozpadajícím se bytovém ale i nebytovém fondu města…, nebo lidičky chcete, aby si město koupilo nový zimní stadion?

Oni se nezeptají. Tuší, jak by to s tou jejich nerezovou vizí mohlo dopadnout.