Začnu trochu oklikou - docela dobrým židovským vtipem. Roubíčkův syn příliš na obchodní akademii neprospíval. Profesor Kohn povídá - Roubíček, daj toho kluka raději na řemeslo, v tý škole stejně jen strácej čas. Roubíček přání profesora vyhoví a ze školy ho vezme důmů na praxi.

Za čas profesor Kohn potká mladého Roubíčka a diví se - Roubíček v sobolím kožichu vystupuje s krasavicí z luxusního auta. Starý Kohn se diví - Robíčku, jak to dělaj, ve škole takový lempl a nyní takový přepych? To víte pane profesore - povídá Roubíček. Není to složité, za stovku koupím, za tisícovku prodám - mně těch 5 procent úplně stačí.

Nyní slyšíme zajímavá sdělení, na které je naše počtářské vědění krátké. Stát prodal IPB japonské Nomuře. Za nějaké 3 miliardy. IPB vlastnila další aktivity, mezi nimi i pár pivovarů. Nomura aktivity začala prodávat - a třeba pivovary prodala za nějakých 20 miliard.
Zdá se, že stát neudělal dobrý obchod. Dokonce se zdá, že to prodal trestuhodně lacino. Trestuhodně však neznamená, že je tu nějaká trestní odpovědnost. Opět stará písnička - ať mi někdo prokáže úmysl napakovat sebe nebo jiného na úkor státu (města, obce…).

Pokud tedy bude panovat v Česku takové prostředí, jaké tu panuje, pak je jasné, že se budou dělat viditelně špatné obchody (smlouvy, dohody). Obchody, na kterých na první pohled jeden výrazně prodělá, druhý výrazně vydělá. Ono i té Nomuře - která za 3 koupí a za 20 prodá - těch pět procent úplně stačí.