Podezřelý boj o demokracii Jakkoliv je stávající Rada ČT málo kompetentní, stalo se zřejmě, že poodhrnula oponu a hrábla do vosího hnízda nepřiměřených korýtek lidí, kteří jsou s ČT profesionálně spojeni. To si málokdo nechá líbit. Protože se nemůže bránit s tím, že mu rada sahá na zavedené živobytí z bezpečně plynoucích příjmů, činí tak podstatně účinněji: Demokracie je ohrožena, volá. V souvislosti s neobvykle překotným konáním rady to přirozeně zabírá. Pravdu ovšem mohou mít i kritici rady. Její stávající obsazení je dáno výsledkem parlamentních voleb z roku 1998 a třebaže její statut mluví o politické nezávislosti, byli členové tohoto orgánu jmenováni politickými stranami. To v Česku předem vzbuzuje nedůvěru a podezření, veškeré dění se dnes poměřuje vazbami televizních radních a nových košťat ředitele Hodače na partaje, zvláště na tu jednu, modrou. Rada, která vinila bývalého ředitele Chmelíčka ze špatné komunikace, nedokáže své konání divákům přesvědčivě vysvětlit. Má k tomu právo, zákon je na její straně. Pro podezřívavého koncesionáře důvěřujícího informacím a podpoře ze stran důvěryhodně známých tváří je to ale v Česku slynoucím byrokratickou blbostí zatraceně málo. Situací by se měl zabývat parlament, především tedy jeho komise pro sdělovací prostředky. Třináct jejích členů z devatenácti je z ODS a ČSSD, po dvou z KSČM, US a KDU-ČSL. Jak dalece jsou ovlivnění lobbyisty, jak dalece stranickými zájmy, jak dalece úsilím o naplnění skutečné nezávislosti nejmocnějšího veřejného média? A může být věc televize ovlivněna jen rozhodnutím parlamentu, nebo by to měla být skutečně věc veřejná, věc nejen zástupců voličů, ale všech diváků, pojednaná ovšem jinak, než v režii lidí, kteří káží vodu demokracie a pijí víno vlastních bankovních kont?  Na stůl by měly být položeny všechny informace tak, aby se s nimi mohl televizní divák objektivně porovnat. Zatím vyhrávají - právem? neprávem? - emoce máčené v demokracii.                                                                Milan Daniel