Jak už jsem psal dříve, měl jsem to štěstí se do míst šampionátu podívat nikoli jako “řadový fanoušek”, ale odjel jsem tam pracovat jako tzv. koordinátor nebo průvodce fanoušků. Ta funkce zní možná trochu zvláštně, ale náplň práce byla jednoduchá: být k dispozici všem fanouškům přijíždějícím za fotbalem, kontaktovat je, dávat jim potřebné informace (potřebné ke klidnému přežití v obou zemích), případně jim pomáhat řešit vzniklé problémy (ukradené věci, potíže s parkováním, hledání ubytování). Naštěstí přes devadesát procent práce bylo ono kontaktování a předávání informací, zkrátka kontaktní práce. Vzhledem k tomu, že na všechna tři fotbalová utkání našeho týmu přijelo fandit přes dvacet tisíc Čechů, bylo chvílemi práce až nad hlavu. Nejčastější dotazy lidí se týkaly orientace ve městě, dopravy na stadion a ubytování, ale bylo možné slyšet i další otázky – jestli se na ulici opravdu nesmí pít alkohol, jestli se na stadion může brát fotoaparát, kde se prodávají propagační předměty k Mistrovství, ale i kde je v Amsterdamu pověstná ulička lásky nebo proslavené Coffee shopy, kde se prodává nejlevnější pivo (inu Češi), kudy je to nejblíže k moři, atd. Nejúsměvnější otázka zazněla v pondělí po zápase s Holandskem, kdy se několik fanoušků přišlo zeptat, jestli nevíme, kde je ubytován rozhodčí Collina.

K setkávání s fanoušky, pokud jsme za nimi nevyráželi do města, byly určeny tzv. Ambasády pro fanoušky – kontaktní místa s telefonem, faxem, případně kopírkou či internetem, která nám sloužila jako zázemí pro práci. Ambasády stály ve všech městech, kde se hrálo, jejich podoba byla ovšem různá: například v Amsterdamu jsme obývali červený double – decker, v Bruggách buňku a v Lutychu zase malý dřevěný domeček. Všechny Ambasády byly (s výjimkou Lutychu) umístěny na frekventovaných místech, takže nám pod rukama prošly doslova stovky fandů.

Chování našich fanoušků bylo po celou dobu pobytu na EURO velmi klidné – nedocházelo ke konfliktům s fanoušky z jiných táborů ani k jiných projevům verbálního nebo fyzického násilí. Snad jenom ojedinělé verbální útoky malých skupinek fanoušků nebo drobné projevy výtržnosti a vandalství, hlavně pod vlivem alkoholu, občas narušily jinak velmi klidnou a přátelskou atmosféru. Všechny zmiňované výstřelky byly policií či pořadateli vyřešeny na místě a domluvou – za celou dobu konání šampionátu jsme zaznamenali pouze dva případy, kdy museli být fanoušci zadrženi policií.

Čeští fanoušci byli v místech konání fotbalových utkání vůbec docela oblíbeni – pro svoje nenásilné a přátelské chování. Zejména ve dnech utkání byli viditelní na míle daleko: v červených dresech se lvíčkem na prsou se jim podařilo zaplnit nejen historické městečko Bruggy, ale na chvíli dokonce i hlavní město Amsterdam.

Chování policie bylo po celou dobu hraní obdivuhodně vstřícné a přátelské – v Holandsku možná ještě o poznání přátelštější, ovšem v Belgii se hrálo větší množství tzv. rizikovějších zápasů (Anglie, Německo, Turecko). Přestože bylo – především ve dnech zápasů – všude na ulicích velké množství policistů (na koních, na kolech, v autech), všichni vypadali klidně, byli usměvaví, ochotni každému okamžitě poradit nebo pomoci, klidně se s fanoušky fotili, při případných přestupcích zasahovali sice rázně, ale klidně, “lidsky”. Se zasahováním a vystupováním policie v naší republice to rozhodně nesnese srovnání – pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na manévry policie při letošním festivalu Independent v Chrudimi.

Celý projekt Ambasád a koordinátorů pro fanoušky lze hodnotit jednoznačně pozitivně. Obě pořadatelské země, Belgie a Holandsko, za to, že fanoušci do jejich zemí přinesly peníze, jim na oplátku připravily co nejlepší servis k tomu, aby byl jejich pobyt v místech konání Mistrovství Evropy pokud možno co nejklidnější a nejméně komplikovaný. A i když společné pořadatelství – hlavně z důvodu řízení ze dvou různých míst – občas maličko zaskřípalo, drobné nedostatky nemohou znehodnotit výsledek obrovské snahy vytvořit fanouškům co nejlepší prostředí. Nejvíce oceňovanou věcí, tedy alespoň ze strany českých fanoušků, bylo to, že všechny důležité informace byly poskytovány v jejich rodném jazyce – bohužel neznalost alespoň jednoho světového jazyka je stále jedním z velkých limitů našich lidí.

To by bylo asi tak to nejdůležitější, co mi utkvělo na EURO 2000.