Podívám-li se do říši dospělých, vidím plno nenávisti, levoty, politiky a všeho hnusného. Ano, musím použít i tato slova, i když je moc nemám rád. Říše nás mladých, studentů, pro někoho bláznů, postpuberťáků či frajírků, je říší téměř bez hranic, ale za to říší krásnou.

Nevím, co si ta říše dospělých na mě připraví. Ale na druhé straně jsem měl již možnost "mrknout" za její brány. A jaký je stav? Jsou tam rozumní lidé, s kterými se nechá domluvit, kteří poradí, ale jsou tam i darebáci, podvodníci. A co je nejhorší, jsou tam i lidé, kteří hrají na všechny strany. A to mně vadí nejvíce. 

Určitě je to svět odlišných názorů. Tomu se vůbec nebráním. Ale co je pro mě podstatné, to je výsledek. Není přece nutné souhlasit s každým krokem, ale musí to vést ke společnému cíli.
A tak přátelé, ale i nepřátelé. Pokud mě do své říše přijmete a já budu hodně reptat, vzpomeňte si prosím na další z mých oblíbených výroků, výrok J. Londona:

"Odsuzuji chyby svých přátel, to ještě neznamená, že bych je přestal mít rád."

                                       Roman Málek, maturant