Ahoj všichni,

jmenuju se Honza Čechlovský a toho času pracuju v Belgii a Holandsku na Euro 2000 jako tz. fankoordinator, což je takový průvodce českých fanoušků, kteří přijedou do obou jmenovaných zemí fandit našim fotbalistům. Je nás tady z naší malé vlasti celkem šest, a podobně zastoupení má každá země, která se na mistrovství kvalifikovala. Takže nás je docela velká skupina.

Výběr těchto lidí probíhal v různých zemích různé - tam kde se fanoušci sdružují kolem fotbalových klubu, to vybíraly samy fotbalové svazy, někde existují dokonce samostatné projekty pro takovou práci s fans [Anglie, Německo]. U nás nic podobného zatím není a tak se na výběru lidí podílel odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra, který má na starosti podobně projekty. Ten vybral čtyři lidí, a já spolu s jedním kolegou, který podobně jako já pracuje s mladými lidmi, jsme se sem dostali na základě kontaktu s našimi kolegy že SRN a Holandska, kteří stali o to, aby byli v týmu sociální pracovníci. Ale je to v tom hlavně kus štěstí a náhoda.

Ta práce s našimi fanoušky je docela super. Obnáší to práci ve městech, kde zrovna hrají naši - kontaktovat naše lidí, zjistit jestli nemají problémy, případně ji poradit a pomocí při jakýchkoliv problémech.

V tuto chvíli máme za sebou první zápas a tím pádem i první pobyt - tím byl holandský Amsterdam. Pocity z tohoto prvního setkání s našimi lidmi jsou naprosto jednoznačně pozitivní. Spousta lidí přijela do Amsterdamu už den před zápasem, v sobotu - prohlédnout si Amsterdam a jeho známá místa. Nejčastějším cílem našich fans byly hlavně Cofee shopy a pověstné Red lines neboli uličky lásky, ale stranou nezůstaly ani kanály nebo muzea. Lidi se prostě přijeli bavit a bavili se dobře a kvalitně.

Hlavní vlna přijela do Amstru až v neděli ráno, ale stálo to za to. Zhruba v deset hodin dopoledne se totiž Amsterdam zcela zahalil do červené barvy - stovky českých fanoušků v červených dresech se valily ulicemi Dámu a zcela tak vytlačily jinak oranžovou barvu domácích, kteří ještě pospávali. Domácí fanoušci se do ulic začali vydávat až kolem poledního. Celé odpoledne bylo v ulicích velmi rušno, oba tábory fanoušků se střídaly ve skandování, zpívání a fandění, ale vše proběhlo naprosto korektně, bez jediného vážnějšího incidentu, a to byly skutečně tisíce lidí. Ty lidí se prostě chovali jako lidí a za to jim patří dík, protože ještě před fotbalem ve městě zanechali pozitivní dojem.

Podobný dojem, jak jste asi mohli vidět, zanechali večer i naší fotbalisté. My jsme se do Aréna stadionu bohužel nedostali, protože jsme neměli lístky a nedostali jsme žádné akreditace, ale mohli jsme fotbal vidět v hospodách v Amstru. Takže jsme stejně jako vy prožívali horký penaltový konec fotbalu. To, jak se po skončení utkání chovali domácí holandští fanoušci, by bylo našemu chování zcela nepochybně na hony vzdálené. Ti, co fotbal sledovali v hospodách, ihned po fotbale zaplavili amstrdamske ulice a náměstí, takže se v noci musely odklonit některé tramvajové trasy, protože se místy nedalo vůbec projet.

Ale na stadionu to vypadalo úplně jinak. Fanoušci v oranžovém vůbec takto hromadně nejásali, ani oni totiž nemohli uvěřit tomu pro ně šťastnému závěru. Takže Češi, kteří opouštěli stadion se sklopenými hlavami a zaťatými pěstmi, byli svědky toho, jak jim Holanďani uznale klepali na ramena, říkali, že jsme byli lepší, že jsme si zasloužili přinejmenším remízu, a doslova se omlouvali. Spousta Čechů dostala zadarmo oranžové dresy domácích fans, kteří je ještě na stadionu svlékali a dávali našim, někteří dostali v hospodě zadarmo pivo, prostě alespoň po fotbale mezi lidmi to bylo všechno fair play. Ještě v pondělí ráno bylo velmi často z jejich úst slyšet "Sorry about football".

O tragickém výroku rozhodčího Coliny se tady docela hodně mluvilo, psaly o tom i místní noviny, ale my jsme to četli hlavně na internetu a zprostředkovaně z anglických novin a podobně. Ještě včera večer se o tom například v jedné hospodě v Brugach bavili francouzští fanoušci, jak Čechy v o prvním utkání poškodil rozhodčí. Nám to bod nevrátí, ale rozhodně nám to přidalo sympatie u místních lidí.

Teď se chystáme na další utkání, které začne v podvečer tady na stadionu v Bruggách. Určitě to bude se šťastným koncem - alespoň já tomu stoprocentně věřím, protože jsem si na vítězství našich vsadil sto guldenů.

Srdečně pozdravy nejen fanouškům, ale všem čtenářům

posílá Jeník

(Bruggy, 16. června 2000)