Prudhoe Bay leží na severním okraji Aljašky u Severního ledového oceánu.
Povrch zde v létě roztává maximálně do hloubky 60 cm.
Pod touto vrstvou se nachází permafrost neboli permanentně zmrzlá vrstva, dosahující až nějakých 60m pod zemský povrch.
Srážky zde nejsou nijak vysoké, za zimu zde kupříkladu většinou nenapadne více 20 cm sněhu, přesto je tato oblast klasifikována
jako mokřiny. Je to proto, že když sníh v pozdním jaře konečně roztaje,
nemá kam odtéci díky nepropustnému permafrostu, a na povrchu
se vytvoří tisíce jezírek. 

Je to ráj pro vodní ptactvo jako je sněžná husa
jichž šém v tomto období přilétá na tisíce. Vyvádějí zde mladé
a na podzim zase odlétají na jih kupříkladu až do Nového Mexika kde
přečkávají zimu v chráněné oblasti na Rio Grande, kterou najdete na mapě pod názvem Bosque Dél Apache jižně od Socorra.
Hlavním "nepřítelem" hus je zde polární liška, ale její přítomnost je naprosto nezbytná, neboť by neměl kdo odstraňovat nemocné a geneticky nepovedené ptáky. Po sněžné huse je zde nejpočetnějším živočišným druhem polární sob. Oblast je hustě zarostlá
trávou, která je schopná v letním období "pokrýt poptávku" asi 130 000 hlavého stáda. Tomuto divu světa se nevyrovnají počtem ani největší stáda pakoňů v Africe. Stádo má také svoje jméno, které je odvozeno od jména řeky Porcupine (což znamená něco jako dikobraz, v Kanadě pod jménem Ursoun). Stádo sem přichází na jaře od východu z Kanady
a samice zde vrhnou mláďata, která musejí do zimy nabrat všechnu sílu a
energii aby přečkali tuhou severskou zimu. Tráva, která je touto energií
zásobuje, zde má možnost růst až 24 hodin denně, díky letnímu polárnímu slunci, které zde v této době nezapadá. Vzácností je zde pižmoň, který svým původem pochází z doby poslední doby ledové a jeho předci žili spolu s mamuty. Je chráněným druhem, který je velice plachý a citlivý na žmeny životního prostředí.
Život arktické tundry je navzdory schopnosti přežít v drsnému počasí
velice choulostivý. Narušené ekologcké prostředí se za těchto drsných podmínek obnovuje velice pomalu a proto je třeba k této oblasti přistupovat s mimořádnou obezřetností.

Od třicátých letech se americké naftové společnosti začali zabývat
možností v této oblasti těžit ropu. O její existenci věděli od eskymáků, kteří ji používali v omezeném množství k vaření a svícení. První pokusy však byly neúspěšné, a to hlavně proto, že vrty nebyly dostatečně hluboké. Až konečné na přelomu 60tych a 70tych let se v hloubce 2700m narazilo na bohatá ložiska ropy a zemního plynu. Během několika málo let se krajina změnila k nepoznání. Investovali se miliardy dolarů a ropa začala téct potrubím přes celou Aljašku až do přístavu Valdez na
jižním okraji Aljašky. 

Severní oceán k dopravě nelze využít, neboť je velkou část roku zamrzlý a taky ne dostatečně u pobřeží hluboký, aby umožnil těžkou námořní dopravu.
Ledovce trvale pokrývají povrch již nějakých 30 km od pobřeží, a
v zimě zasahují až k pevnině. Letní teploty se zde typicky pohybují kolem
0° C až 10° C, v zimě pak -30°C až -40°C, -70°C však nebývá mimořádnou událostí.
Zajímavé na první pohled je, že přes zimu zde pracuje asi 3000 lidí,
zatímco v létě pouze 1500. Důvodem k této zdánlivé nelogičnosti je pravě sama příroda.
V zimě je na povrchu snih a povrch je tvrdý a zmrzlý. Snih chrání
choulostivou přírodu, tvrdý povrch umožňuje snadnou dopravu. Není třeba
budovat štěrkové cesty, které by se staly trvalou jizvou na tváři krajiny. Místo nich se budují v zimě ledové cesty, které slouží stejně dobře, avšak na jaře roztají a krajina zůstane netknutá. Některá původní ložiska ropy budou do 8 let vyčerpány. Olejářské firmy mají přísnou dohodu se státem Aljaška, že po vytěžení ropy se musí celková krajina uvést do původního stavu. Štěrk ze stávajících cest odvést, potrubí demontovat a základové pilíře vytáhnout a odstranit.

Navzdory těmto nákladům se podnikání vysoce vyplácí. Být najat na práci v Prudhoe Bay není snadné. Často je to systém "koho znáš". Výplaty se zde i pro nekvalifikované dělníky pohybují vysoce nad americký průměr. Nejhorší výplata je zde prý okolo $17 na hodinu. Běžně však $20 až $30 na hodinu. A to tady ani není za co peníze utratit.
Ubytování a strava je zadarmo. Letenky do Anchorage jsou jednou za rok
taky placené. V Prudhoe Bay je letiště s mezinárodním spojením.

Jelikož se dnes odhaduje životnost původních vrtů na nějakých 8 let,
společnosti investují do průzkumu nových ložisek ropy. Ty spočívají
především v seismickém mapování. Největší kontrakt zde má Western Geophysical se sídlem v Denveru, Colorado. Konvoje vibračních vozů vyjíždějí v zimních měsících do zamrzlé tundry.
Vibrace vyslané z těchto vozidel prostupují zemský povrch do hloubky mnoha kilometrů. Odrážejí se od nepropustných či méně propustných zemských vrstev a vracejí se zpět na povrch, kde je zaznamenávají mikrofony. Ze zpoždění signálů, který je současně vyslán z několika rozmístěných vozidel, lze pak vytvářet tří dimensionální mapy, které slouží geofyzikům ke studiu podloží. ti pak navrhují místa budoucích ropných vrtů. Je velice sympatické, že tyto operace se provádějí s ohledem na křehkou Aljaškou přírodu a doslova všichni dbají, aby po nich nezbyla ani stopa. Přesto však na dodržování zákonů na ochranu prostředí dohlíží inspektoři jak státních tak federálních orgánů. Ti navštěvují na jaře po roztáni sněhu všechna místa zimních operací a kontrolují, jestli nedošlo
ke znečištění apod. V tundře není mnoho orientačních míst a ani podrobné
mapy nemají mnoho užitné informace pro navigaci. Proto zde všichni běžně používají tzv. GPS systém, což je určování poloh z družic. GPS znamená Globál Positioning Systém. Vznikl původně jako vojenský systém koncem sedmdesátých let.
Družice vysílaly rádiovým spojením svoji polohu a čas, k němuž se poloha
vztahuje. Malý přijímač, pak určoval svoji polohu z měřením a porovnáním
svého času a času družice. Bylo třeba měřit minimálně alespoň na 4 družice. Z rozdílu těchto časů a známé rychlosti světla, se dala spočítat vzdálenost. Protnutím 3 vzdáleností pak vyšly souřadnice hledané polohy. Jelikož se však polohy družic neustále mění díky nerovnoměrnému gravitačnímu poli země, je takováto poloha přesná asi "pouze" na 30 metrů. To je však běžně dostačující, a tak se brzy z vojenského systému stal systém, který dnes pro navigaci používá celý
svět.
Dnes lze běžně koupit za $100 malý přijímač velikosti kalkulačky, který
vám určí polohu do několika minut. V bílé tundře bez orientačních bodů je
takovýto pomocník nezaplatitelný a často na něm závisí i život.

(Pokračování příště?...možná za dva roky, jestli se podaří vystup na Mt.
McKinley)

Rick Fencl
geosurveys@excite.com 
web-pages:
http://www.geocities.com/oldanm 
http://community.webshots.com/user/geosurveys 
(505) 238-8028 (M)
(505) 265-7673 (O)
P.O. Box 9711
Albuquerque, NM 87119, U.S.