(2. pokračování)


Zatímco všude jinde je shlédnutí divoké zvěře stále vzácnější, na Aljašce
je to stále relativně dostupné. Žádný jiný živočišný druh nesymbolizuje tak
jasně přístup Američanů k divoké zvěři, jako je vlk.

Od prvního příjezdu osadníků v 17. století až do nedávna, se na vlky pohlíželo jako na škodnou. Do roku 1950 byl vlk eliminován ve všech spodních 48 státech s výjimkou jen těch nejdivočejších míst v severní Minesotě. V určitých obdobích se za vlčí skalp i platilo. Dnes naštěstí většina inteligentních lidí uznala nesmyslnost této štvanice a snaží se vlky navrátit do jejich původního prostředí. Úspěšně tomu došlo v Yellowstonském národním parku a několika místech Montany. Na Aljašce k vyhlazení vlků nikdy nedošlo, přesto jsou však všude zákonem chránění. Při cestě do Prudhoe Bay jsme na vlka několikrát narazili. Poslední setkání bylo velice nečekané, neboť zničeho nic, vlk stojí na štěrkové cestě (jediné přístupné
komunikaci k Prudhoe Bay) a nejeví zájem ustoupit. Zastavili jsme u něj na tři
metry, ale on se jen tak otočil, dal najevo, že o nás ví, ale to bylo
všechno.

V klidu se nám ho podařilo vyfotit, ale poškrabat ho za uchem jsme
se už neodvážili. Je to totiž dost neobvyklé chování a dá se vysvětlit
většinou jen dvojím způsobem: vlk je nemocný a pravděpodobně má vzteklinu,
anebo je ještě mladý a nezkušený. To druhé vysvětlení se v našem případě
dalo aplikovat. Jelikož jsem se zmínil o focení, můžete zavítat na internetovou
stránku  http://community.webshots.com/user/geosurveys , kde si vyberte
album "ALASKA" a najdete zde digitální fotky z cesty do Prudhoe Bay, včetně
zmíněného vlka. Cestu do Prudhoe Bay (na severním okraji Aljašky) jsme
podnikli ve dvou za necelé dva dny. Za štěstí považuji pozorování velice
vzácného aljašského rysa (kterému se tu říká Lynx - neplést s Bob Cat z
jižních států USA), a stáda pižmoně pod anglickým jménem Musk Ox.

K exotickým zážitkům patří také setkání s Larry Dodgem. Je to 58 lety
traper, který žije a loví v oblasti středního Yukonu. Je to nefalšovaný,
zkušený zálesák, který zná přírodu lépe než mnohý doktor biologie a má k
ní neuvěřitelně vřelý vztah. Popisoval nám život vlků, losů apod. s vášní v
hlase a s respektem k přírodě a její harmonii, že žádný za peníze
pracující ranger nebo wildlife manager (tak se říká státním zaměstnancům spravujícím divokou přírodu) se mu nevyrovná. Taky nám bylo jasné, že lidí jeho
charakteru dnes je již jen zřídka a mladí trapeři nejsou trvalého života v
přírodě už schopni. Ti jsou již zpracováni novou generací namyšlenců, kteří
přijedou do přírody jen rabovat. Mají moderní drahá auta, zdrží se týden
či dva a pak odjedou zpátky do Fairbanks nebo Anchorage.

Larry píše o svých zážitcích básničky, ale myslím, že moc lidí je nečte, protože se to už dneska moc nenosí a "není na ně čas". Má starosti s uživením, neboť cena kožešin není co byla, vyžaduje se po něm povolení teoreticky na každý
kemp, který si v přírodě zbuduje a je trvalejšího rázu. On při tom nemá ani auto
aby si zajel do města. Zákon je zákon a byrokracie je stejně hloupá všude na světě. Přesto, že žije převážně sám v divočině, byl nadprůměrně inteligentní se smyslem pro spravedlnost a positivně smýšlející navzdory často nespravedlivým zásahům do jeho života byrokraty.
Jelikož žil tak dlouho (od svých 25 let) nezávisle na společnosti a bez
oficielního zaměstnaní, nemá dnes podle amerických zákonů nárok na důchod.
Pravděpodobně se bude jednou kvalifikovat na tzv. food stamps (poukázky na
jídlo). Naštěstí Aljaška jako stát má velké příjmy z přírodních bohatství
a tak se zde neplatí státní daň a naopak každý občan státu dostane jednou za
rok od Aljašky podíl ve výši $ 2 000. Byly doby, kdy Larry přežil celý rok
s $1 300. Pro srovnání, roční příjem Američana se dnes běžně pohybuje nad
$20.000.

Rick Fencl
geosurveys@excite.com
web-pages:
http://www.geocities.com/oldanm
http://community.webshots.com/user/geosurveys