Moje dojmy k existenci - neexistenci  profesionální divadelní scény v Chrudimi Jak by se zachovali radní v Litomyšli? V první řadě cítím, že město, které více než kontroverzně vložilo víc než 70 milionů (!!!) do opravy městského divadla, z nebe dostalo nádhernou šanci divadlo "obydlit" vlastním divadelním souborem. Na zkoušku by ale město muselo uvolnit něco ke 3 milionům, které by se samozřejmě mohly po roce ukázat jako "peníze ne příliš vhodně využité". Lidé, kteří podnikají a vědí co je risk, vědí také o čem mluvím, Bez podobně riskantních kroků v podnikání bychom se ještě stále potáceli někde v roce 1989. V druhé řadě cítím, že tohle město (a potažmo naši zastupitelé) už marně a bezmyšlenkovitě vyházeli tolik milionů, že náklady na zřízení profesionální scény jsou pouhým drobkem spadlým z (dříve) bohatého stolu.  Ve třetí řadě cítím, že město mělo velkou šanci zapracovat na svém ksichtu. Pokud se chce deklarovat jako město kultury, pak skomírající Loutkářská Chrudim pověst nezachrání. Jsem přesvědčen, že podobná šance, která se objevila zejména díky Kudrnáčově dceři Kristýně - absolventce brněnské DAMU a samozřejmě i díky aktivitě Kudrnáče samotného, se v příštích sto letech opakovat nebude. Už proto zastupitelé, kteří tak snadno a bez základních informací v minulosti zvedali ruce o stovkách milionů - měli pomoci myšlence, která je možná více než skvělá. To by však v Chrudimi museli být aspoň poloviční zastupitelé, jako jsou v Litomyšli. Ti totiž jen čekají na projekty neobvyklé a neošuntělé, které jejich město zase o kousek vystrčí nad ty co v okolí podřimují. A pod dojmem výše uvedeného ve čtvrté řadě cítím, že pokud budeme mít v Chrudimi zastupitele bez vize a bez zájmu, bude Chrudim stále to zaprděné městečko, bez šancí a bez významu. Městečko, kde se sice více lidí rodí než umírá, odkud se ale lidé častěji stěhují, než naopak.                                                                          Pavel Pavlíček