| Mám rád pejsky a myslím to vážně. Z následujícího textu ale čtenář zajisté vytuší jisté pochybnosti o tomto tvrzení. Začít můžeme od "pitbulofóbie", která proběhla Německem v minulých týdnech. Zač má trpět nebohé psí plemeno lidskou nenávistí, když příčinou je jen a jen člověk? Posuďte sami několik příběhů, ne starších jednoho měsíce a navíc domácích. Příběh první. Roudnice n.L., poslední červencová sobota. Majíc volný víkend, přijela za námi na dovolenou kamarádka, vzala si s sebou psíka. Roztomilá fenka, klidná, ukázněná, rasu neznám. Nejsem chovatel. Tábořiště nezbořila, nikoho nepokousala, všechny nás nechala vyspat, jak se nám líbilo. Při sobotním ranním nákupu jsme však potkali jiného psíka. Tento byl chundelatý, zkrátka pudl a frajer k tomu. Alespoň to tak vypadalo, neboť začal tropit takový rámus, až jsme museli nebohou fenku pro jistotu vzít do náruče. Kamarádka na dorážejícího pudla zasyčela: "Jedeš, hajzle!". Tím by mohlo být vše vyřešeno. Nebylo. Štěkání pokračovalo, byť v jiném jazyce: "A co ten váš? To není hajzl?" "Ne, ten můj je slušně vychovanej a nenapadá ostatní psy!" Konec. Vše podstatné bylo řečeno, štěkání může pokračovat. V prvním srpnovém týdnu na některé rozhlasové stanici vysílali krátkou úvahu o tom, jak v pohraničních horách nepotřebují u svých domků ploty, protože je nepotřebovali nikdy, zatímco se nám vesničky poblíž Prahy (a nejen Prahy) pomalu mění v ošklivé betonové pevnosti. Dvoumetrové zdi obepínající miliónové vily (a skrývající nejednoho pitbula, co lidi nikdy neviděl a zná jen tu zeď) připomínající středověká hradiště. Příběh druhý. Svídnice, sobota, poklidné dopoledne. V pohodě jsme se ženou u kafíčka debatovali o tom, kdy že objednáme ty plaňky na nový plot, ta ohyzdnost co tam máme musí pryč. Prosazoval jsem, že vlastně plot nepotřebujeme. Na co? Neuspěl jsem. Odpoledne se věc vyřešila sama. Byl jsem na půdě, najednou mi pod nohama proběhla vyděšená koťata a zezdola slyším křik. Bodejť ne, když nám po kuchyni běhá psisko, paničku stojící venku zcela totálně ignoruje a ohromně se baví. Já míň. Těžko říct, co se od něj dá čekat. Dosáhne mi hodně nad kolena, a zubatej je taky pěkně. Nakonec jsme se spolu tak nějak dohodli a pejsánka jsem předal majitelce. Z toho je teď jasné, že plot bude. Příběh třetí znáte z televize, vysílali jej o den později. Plyne z něj, že majitel psa nezodpovídá za to, co jeho pes napáchá. Abyste se dočkali náhrady případné škody, musíte dokázat, že majitel poslal psa tu škodu způsobit. No nazdar. Sečteno a podtrženo: nikde není psáno, že kolem svého pozemku musíte mít plot. Ale: a) někdy je tam potřeba proto, aby Váš pes neběhal po venku a něco neprovedl b) někdy je tam proto, aby psi pobíhající po venku neprovedli něco Vám V době, kdy byla aktuální aféra v Německu, jsem v debatě hájil toho psa i majitele. Jestliže pes je hlídací, a vlezu mu přes plot do rajónu, musím být schopen nést riziko. Nemám tam co dělat. Na straně druhé konstatuji, že stav, kdy majitel není zodpovědný za činy svého zvířete (ať už je to pes, nebo had procházející se po stoupačkách v paneláku, nebo téže cesty používající tarantule) je snad právně udržitelný jen v tomhle státě. Co na to naši páni poslanci? Co na to městská (a budoucí krajská) zastupitelstva? Tohle nevyřeší byrokratický kolotoč evidencí všeho živoucího, jak to začali v Německu. Tohle vyřeší jen jasně napsaná regule a schopnost vymoci její dodržování (a teď nemám na mysli policii, ale společenské prostředí). Ale než čekat na to, co s tím vrchnost udělá, je lepší se do toho pustit sami. Co myslíte, půjde to? Problém se zdaleka nedotýká jen psích lejn na ulicích, jak by se na první pohled mohlo zdát z městské vyhlášky (mimochodem, pořádný pytel hoven jsme našli za garážemi na ploché dráze, původně byl od psích granulí, kterejpak "chovatel" z blízkého cvičáku to má na svědomí?). Zajímalo by mě, do jaké míry se na napadení psem vztahuje paragraf o tzv. přiměřené obraně? Není mezi čtenáři právník? TK |