Ještě jednou k zimnímu stadionu

To co se v poslední době odehrává kolem myšlenky zastřešit zimní stadion je smutné a varující. Žádné věci nikdy nepomůže když se okolo ní rozpoutá hysterie. Když je místo pozitivních argumentů a věcné diskuse používána demagogie a vydírání, když se jako rukojmí bere mládež, která však sama nemá možnost se k problému vyjádřit. Je na pováženou, že se vůbec někdo odváží použít jako argument problémy s drogami a tak nebezpečně naznačit, že by se takto závažný problém mohl vyřešit jednoduše – zastřešíme “zimák“ a problémy s drogami budou pryč, nezastřešíme a mládež se vrhne na drogy !!! .Je smutné, že na vytváření této nezdravé atmosféry se podílí místní tisk, který otiskne zcela zkreslující a zavádějící články a jednostranné informace ze zasedání zastupitelstva. Věci zcela určitě nepomohou ani srdceryvné články rodičů malých hokejistů, kteří zaujati pouze pro své děti a pouze pro to odvětví sportu který oni provozují , nejsou schopni vidět věci v širším kontextu a nastartují svým jednostranně oslavným až vydíravým článkem rodiče dětí z ostatních sportů.

Proti myšlence zastřešit zimní stadion v Chrudimi jistě nikdo není. Každý soudný člověk dobře ví, že lepší je zastřešený zimní stadion než nezastřešený. Nelze ale odhlédnout od toho, že k tomu jsou potřeba nemalé finanční prostředky a město jich nemá neomezené množství.

Všichni kdo se v Chrudimi zabývají některým sportem dobře vědí, že fotbalový a atletický stadion není zrovna v dobrém stavu, že ve sportovní hale by bylo potřeba udělat novou podlahu, jak vypadá hřiště “Jokerit” a další sportovní zařízení. A to je řeč pouze o sportu, a co ostatní oblasti života ve městě?

Bude trvat ještě dlouho, než se zbavíme stereotypů myšlení, které v nás zakořenilo v minulosti. Vidět jen na svůj práh a to co je za ním už je cizí území, vůči tomu jsem v nejlepším případě lhostejný, častěji však nepřátelský. Stejné je to i s pohledem na věci a činnosti ve kterých jsem zainteresován. Ty beru za svoje, pro ty se snažím získat co nejvíce, třeba na úkor ostatních, ve kterých zainteresován nejsem. Pokud se tohoto myšlení nezbavíme, hrozí nám to, že se ocitneme v atmosféře kdy jednotlivé skupiny a jednotlivci (sporty) mezi sebou bezohledně bojují o co největší sousto ze společného koláče. Ti co jsou dravější se sice nasytí a časem ztloustnou, ale po čase zjistí, že méně úspěšní zemřeli hlady a není tu nikdo , kdo by jim pomohl upéci další koláč.

Jednostranný pohled je vždy nebezpečný a jednoduchá řešení složitých problémů neexistují. Když začnou převládat emoce, zdravý rozum je odsunut do pozadí a to řešení žádného problému nepomůže.