Když se zamýšlím nad příčinami, které vedou ke krizím ve vedení města (a je to možná z mého pohledu krize permanentní), vždy se dostávám ke dvěma funkcím, které musí radnice plnit: reflektovat a prosazovat zájmy občanů a v návaznosti na to strategicky dlouhodobě plánovat rozvoj města.

Těžko zde mluvit o reflexi zájmů občanů, když město nevyužívá žádný seriózní nástroj výzkumu veřejnosti a jejích názorů, nemá tedy zpětnou vazbu, a naopak informační toky z radnice k obyvatelům jsou silně formalizované a omezené. Občasná kritika těchto poměrů dopadá na neplodnou půdu.

Strategický středně až dlouhodobý plán rozvoje města se stále (jak už vlastně dlouho – rok?) připravuje a z dostupných podkladů, které jsem měl možnost vidět (SWOT analýza aj.) jde o zpracování značně amatérské a neurčité. Sestavení tohoto materiálu je věc vysoce odborná a náročná. Nestačí-li na ni pracovníci radnice, lze si jistě najmout profesionální firmu, která má s těmito projekty dostatek zkušeností a dobré renomé (její honorář by určitě byl jen zlomkem nákladů na letní plovárnu či plánovanou přestavbu zimního stadionu), případně je možné se inspirovat obdobnými plány jiných měst, které jsou již dále (Svitavy, Litomyšl). V každém případě máme již zpoždění mnoha let a sklízíme trpké plody nečinnosti, tápání a odkládání zásadních rozhodnutí.

Někdy jdu po šesté večer městem a napadne mne, zda v našem městě lidé žijí rádi a šťastně. Zda si mohou udělat radost a užít si trochu zábavy a také zda na to mají. Prázdné tiché ulice, kde nepotkáte přátele, natož turisty, mne o tom nepřesvědčují.

Zatím v Chrudimi dne 26.7.2000