Potřebuje občan návod jak žádat o informace?

Rada první: nechoď za kováříčkem, jdi přímo za kovářem!

Městská knihovna byla požádána o poskytnutí informace. Odpověděla, že není povinná (o tom, jak zachází s městskými penězi) občana informovat. Puntík. Až oklikou a přes tvůrce zákona o informacích se dozvídám, že informace o instituci XY musím žádat u instituce ZŽ. Tedy u městského úřadu a nejlépe přímo u starosty.

Rada druhá: žádej, aby informace vyhledávala nižší úřednice!

Ve zpravodaji chrudimské radnice je publikován Sazebník úhrad za informace. Dozvíme se tu, že nižší úřednice vám vyhoví za 80 kaček za hodinu, zatímco úřednice vyšší si žádá 130 kaček. Nezapomeň tedy ve své žádosti tuto důležitou radu použít.

Rada třetí: nesázej na dovtipnost úřadu!

Protože se šušká o tom, za jakých okolností se utrácí peníze za knížky (necelý miliónek ročně), bylo požádáno o informaci od koho a za kolik knihovna nakoupila knihy. Úřad dodal počítačovou sjetinu se seznamem asi 40 firem, s dodatkem, že tyto firmy celkem (dohromady!) vyfakturovaly skoro milión korun. Nic o tom, že třeba firma A vyfakturovala za rok stovku, zatímco firma B prodala knížek víc jak za půl melounu. To je každému z žádosti jasné, úřadu ovšem nikoliv.

Rada čtvrtá: nedostaneš-li informaci poprvé, žádej podruhé, případně potřetí, jsi-li ovšem patřičně finančně zabezpečen!

Ano, tady nezbývá nic jiného. Připravit se na to, že každý žadatel o informaci bude patřičně znechucen finančně.

Jestliže by jsi přišel, milý žadateli, do mé drobné rodinné firmy před 12 lety, mohl jsi být svědkem toho, jak náš velmi nedokonalý počítač na podobný dotaz odpovídá jediným entrem. V mžiku tiskne seznam zhruba stovky dodavatelů, u každého z nich sdělení o tom kdy, za kolik a čeho v daném roce, k danému datu dodával. Knihovna má k dispozici jednu z nejdražších počítačových technik v Chrudimi. Ještě sem však asi nedolehlo heslo - Strojům práci, rukám (hlavám) pokoj, takže jeden list výtisku z počítače přijde také na 200,- Kč, což je přepočítáno na hodiny … - počítejte sami.

Rada pátá: občane, nestarej se, neotravuj, seď u NOVY a kušuj! Budeš to mít zadarmo!

Z mé firmy připlynulo do městského rozpočtu už víc jak milion. Možná i dva. O to více mne uráží požadavek platit předem zálohu na objednanou službu. Úřad tím dává najevo svou plošnou nedůvěru ke svým občanům.

Platí ovšem všichni občané. Platí si městské úředníky ze svých daní. Daní z platů. Daní z příjmů. Daní z nemovitostí. Platy úředníků jsou součástí městského rozpočtu. A náhle se za jejich práci vybírá jakási "nadhodnota". Vypadá to tak, že zaměstnanci městského úřadu tuhle "nadpráci" s informacemi vykonávají v nějakém úředním "nadčase", a za tuto činnost dostávají ještě od občanů vybranou "nadodměnu".

Rada šestá - tentokrát už vážnější: občane, daňový poplatníku, tvým právem je ptát se na věci dotýkající se města na městském zastupitelstvu!

Jen jedenkrát po zastupitelstvu chtěl starosta ing. Libý toto právo občanům protizákonně upřít. Neuspěl. Ze zákona o obcích má totiž na závěr jednání zastupitelstva občan právo otázat se na cokoliv. A to jak ústně, tak i písemně. Starosta musí zajistit pro dotazy prostor a musí občanovi zajistit uspokojivou odpověď. Nemůže-li okamžitě, pak do 30 dnů písemně.

Rada sedmá, poslední a stejně vážná: občane, ptej se zastupitele, kterého jsi volil!

To je totiž to nejjednodušší. Starat se o své voliče je povinností a právem zastupitele. Zastupitel má ze zákona (o obcích) nárok, na úhradu výdajů s výkonem funkce spojených. Naúčtuje-li mu město poplatek za podání informace, může zastupitel poplatek zpětně účtovat městu. Neuspěješ-li u zastupitele kterého jsi volil, obrať se na některého zastupitele z Chrudimské volby. A je to.

                                                                                                                                                                "r"