Flowers skoro po třiceti letech

A co v té době dělali ostatní bývalí Flowers?

Stále jsem to někde od někoho slyšel. Kluci prý snad nadále hrají. Že si říkají po trampsku Věrná čtyřka (tak trochu to zavání Foglarem, ale nešť) a porůznu vystupují tu v chrudimském divadle s Chrpou, tu zase na nějaké svatbě či jiné radostné události. A já je pořád neslyšel, stále jsem se s nimi jaksi míjel.

Poslední dobou bydlím nedaleko Poděbrad, a tak opravdu těch možností bylo málo. Ale jak už to tak bývá, našla se příležitost si je poslechnout. A sice nebylo to nic menšího, než oslava mých abrahámovin v chrudimské restauraci U Jelena dne 13.2.1999, kam jsem si pozval všechny své bývalé spoluhráče z různých skupin i další kamarády, jak se za život nahromadili. Nejvíc jsem se těšil právě na starou partu Flowers. Neviděli jsme se vlastně téměř třicet let! Ten první večer končil až těsně nad ránem (pan Kulhánek si vyměnil kabát s paní Sávovou), někdy okolo páté, a nám bylo moc dobře. Řekli jsme si, že se určitě musíme co nejdříve sejít znovu.

Dopadlo to ale až za nějaký měsíc, hlavně kvůli Honzovi Sedmíkovi, který se prvního setkání U Jelena nemohl zúčastnit, neb byl vázán povinnostmi hráče na lesní roh v orchestru ND, a tak i termín dalších „sejšnů“se musel stanovovat s ohledem na poměrně nabitý umělcův diář. Ale i v kalendáři orchestru opery Národního divadla v Praze se sem tam najde nějaká skulina a my se mohli konečně sejít kompletní. Stalo se tak dokonce několikrát a při tom posledním setkání v srpnu 1999 mne napadlo, že když už píšu nějaké flowersácké vzpomínky, chtělo by to natočit nějaké tři, čtyři písně, pro osvěžení paměti a potěchu ducha. Dnes je to už možné, nikoho se nemusíte doprošovat.  Na Seči totiž existuje fajn studio a fajn kamarádi. Jenže kluci zpočátku nechtěli, měli z toho strach. Nakonec to nechali na mně, ať se prý na možnosti zeptám. Stalo se, kluky jsem přesvědčil a začaly se připravovat písně.

No jo, ono je víceméně lehké se rozhodnou nahrávat, když ale přijde na věc, je třeba také říci, co z těch písní bývalých Flowers nahrát a jak. Ty nějaké staré věci tu byly (a o ně vlastně původně i šlo), ale ty už jsme společně nehráli oněch třicet let. Jak by to dopadlo ve studiu? Muselo by se nejdříve usilovně zkoušet a to by zabralo spoustu času. Vezmeme-li v potaz odlehlost našich současných bydlišť, bylo toto řešení rozhodně nemyslitelné. Napadlo mne, že bychom to mohli udělat jako to udělala před časem členové chrudimské studentské skupiny Uniques. Ti připravili všechno doma v klávesách, ve studiu to přetáhli do mixu, přidali kytaru a zpěv a bylo to.

Nelehkého úkolu se zhostil Láďa Gregor a na svých Yamahách doma zaranžoval několik mnou donesených písní s tím, že do studia se pozvou muzikanti, kteří na tento základ nahrají živé nástroje a tento se následně smaže (rčení – natoč to, to se potom smaže – bylo později ve studiu velmi oblíbené a frekventované, mezi oblíbené výroky patřil i ten Mílův – je tam mnoho jemných intonačních tolerancí). Leč člověk míní a časové zaneprázdnění některých kamarádů mění. Ve studiu se totiž zpravidla začínají nahrávat jako první bubny. A najednou nemohl najít volný termín a přijet bubnovat Ondra Kudrnáč (nehledě na to, že ani ty písně pořádně neznal), ondy zase třeba kytarista Zdenda „Carpenter“ Tesař (při jeho kvalitách u něho neznalost nevadila, předpokládalo se, že bude improvizovat). Zůstalo tedy zatím u těch Gregorových základů, k nimž se po několika domácích vokálních zkouškách dotočil zpěv. Pak už se ovšem ty bubny špatně dohrávají, snad jen digitálně, v čemž nám chtěl pomoci Jirka Vondráček, ale ani on to časově nezvládal, protože právě pracoval se svou ženou na novém CD Lucky Manon.

Zůstali jsme na to sami a museli jsme si poradit. Bohudík jsou na světě lidé, jako je Míla Sládek (zvukař BENAS a kytarista skupiny MOTOUZ), který coby zručný hráč na připravené základy dotočil nezištně krásná sóla! Zde je nutno podotknout, že z původně plánovaných tří písniček se projekt rozrostl na skladeb dvacet. Nálada byla taková, že i lidi, kteří nikdy neskládali, přispěli svou „troškou“ do mlýna, a tak vznikl Čudlův Letní čas, Šamanových Pár tónů a Gregorovo Z mého života. Ani já jsem nezůstal v tomto skladatelství pozadu a předložil jsem Vstávání, Kdybych se změnil, Bývalou, Loretu, Chci ti říct a některé další. Z původně skromného nostalgického záměru spatřil tedy světlo světa materiál, který by vydal na celá dvě CD! Práce ve studiu byla ohromně zajímavá a mnoho nápadů vzniklo přímo na místě samém. Stejně jako Beatles jsme původní nápady košatili, obohacovali aranžmá skladeb a dopisovali texty na místa, kde se třeba dříve zpívalo v refrénech jen la-la-la-la a podobně (Cembalo, Loreta). V úterý 18. července 2000 jsme dokonce uspořádali v restauraci Penalta na Rozhledně za pomoci pozvaných přátel a štamgastů veřejnou živou nahrávku sborů do retrospektivní písně Láďa. Snad by bylo vhodné zde jmenovat ty, kteří se této památné akce zúčastnili:

West Coast Gang:

Jan Rydl jr., Jan Rydl sen., Ondřej Rydl, Miroslav „Čudla“ Horák, Vladislav Gregor s dcerou, Jaroslav Chrbolka, Jan „Šaman“ Šantůček sen. s manželkou, Břetislav „Šaman“ Šantrůček, Jan Sedmík, Jiří „Savič“ Sáva, Adéla Konopková, Jiří Novák, Karel Petrus, Vladimír Pešout, Pavel „Bažus“ Sůra, Vladimír „Klauňák“ Bernklau, Luboš Jelínek s dívkou, „Dědek“ Voženílek, Jaroslav „Sobol“ Holub, Václav Herčík, Ladislav Fiala

East Coast Gang:

Čepela, Bohuněk, Bohuňková, Hegros Romarius Ortés II. + žena Šarik, Mustafa I. (Kráťa), Andrea Syřínková, Ivana Michálková, Monika Jeníčková, Jenda Benda, Petr „Koulej“ Volejník, Jitka „Koulejová“ Volejníková, Kozák, Laďka Tomášková, Irena Kosinová, Jana Sodomková, Tomáš „Korda“ Koreček a Vodní zdroje a.s. a další, kteří se zapomněli podepsat do prezenční listiny.

(Poznámka: Moji spoluhráči – Jiří Gelner, Jaroslav Joska, František Černý, Jaroslav Klubala, Jaroslav Pochobradský, Miloš Podzemský, Jan Sedmík, Milan Zavoral, Jiří Vondráček, Jiří Novotný, Josef Novák, Jiří Novák, Jiří Černý, Pavel Sůra, Vladimír Pešout, Emil Pospíšil, Zdeněk Beran ml., Vlastimil Boštík, Zdeněk Beran st., Vítězslav Bačkovský, Karel Martínek, Ivan Martínek, Vlastimil Votava, Petr Cimburek, Jiří Špilar, Pavel Pudr, Jiří Pudr, Ladislav Sodomka, Jaroslav Svoboda, Luboš Picek, Miroslav Dvořák, Miroslav Horák, Jan Šantrůček, Vladislav Gregor, Jaroslav Chrbolka, Ondřej Kudrnáč, Pavel Luňák, Josef Vajc, Karel Pech, Zita Pechová-Figarová, Iva Jeníčková, „Dědek“ Voženílek, Jiří Sáva, Robert Složil, František Bříza, Jiří Lejp, Ladislav Chlad, Petr Vlasák, Jiří Mísař, Jan Smetánka, Břetislav Šantrůček, Pavel Kubizňák, Zdeněk Tesař, Miloslav Sládek, Jiří Relich, Josef Alexa, Luboš Havrda, Jiří Alexa, Milan Klusáček, Ladislav Brom, Jan Haubert, Jan Škeřík, Zdeněk Pajl, Fotr, Václav Mašek, František Mach, Jan Jelínek, Josef Najmann, Ruda Drašner, Kňava (Na koho jsem zapomněl?)