FLOWERS 16

Předposlední díl seriálu o dějinách chrudimského bigbítu,
který píše Jan Rydl

V této době stále mezi námi sílil dojem, zejména ze strany Luboše Picka, že hrát po zábavách je jaksi sprosté, málo umělecké či co a vyvíjeli jsme proto silnou snahu sehnat nějakou stálou štaci někde v baru. Nakonec se nám to nějakým nedopatřením povedlo ve vinárně Na Poště ve Vysokém Mýtě, kde jsme měli hrát dvakrát týdně - pátek, sobota, celkem za slušný honorář a hlavně bez tahání aparatury, která se tam jednou provždy postavila a bylo to.
Střídali jsme se tam s pardubickými Galaxiemi (bicí Petr Svoboda – dříve basa Fantom, resp. Help) a hráli na jejich aparaturu. Pro naši hudbu to znamenalo jisté otupení, zjemnění. Bylo nutno rozloučit se s dechovou sekcí, které bylo slíbeno, že bude přijata nazpět, až nás barové choutky přejdou. To se však už, bohužel, nikdy nestalo a my natrvalo zakotvili ve vinárnách  a podobných podnicích (pravda s občasnými úlety do větších sálů).

Dovedete si představit hrát v takovém prostředí Deep Purple a podobné kapely? Jde to, ale musíte mít stále volume doleva, být u zdi a časem začnete dělat něco jiného, co se do baru spíše hodí, tedy disco. A kde je bigbít? Tam co přednostenská zahrádka.

Tak šel čas, v kapele se střídali hráči a já se oženil. Snad ještě jedna vzpomínka, pro mne dost důležitá, neboť se mne přímo dotýká. Bylo to v roce 1979 před chrudimskou poutí. V pátek 10.8. jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Při balení aparatury po skončení zábavy našel Zdenda Tesař na kytarovém futrále "vyžehlené" tři pětistovky, ke kterým se nikdo nehlásil. Nebyly to peníze za hraní, ty už jsme měli každý v kapse, prostě se tam zčistajasna nějakým záhadným způsobem objevily. Asi si je tam někdo deponoval, nevím. Naložili jsme věci do autobusu (řidič Josef Holík) a stěhovali se do Chrudimě, kde jsme měli na druhý den hrát v Muzeu ve vinárně na pouťové zábavě.
Podotýkám, že moje tehdejší žena už byla nějaký den v porodnici v očekávání radostné události. Po příjezdu do vinárny se v jejích prostorách nacházelo ještě několik nočních ptáků, mezi nimi i Jirka Malý, který mi sdělil údajně bezpečně ověřenou zprávu, že jsem už nějaký čas otcem syna Jana. Věc tuto bylo přirozeně nutno bezprostředně oslavit, a tak přišly ke slovu naše milé nalezenkyně. Tyto Zdenda hrdě vytasil na světlo boží po impertinentním dotazu barmana Franty Lankaše, zda vůbec máme nějaké peníze, neb toto byl úkaz u nás vskutku veskrze zřídkavý.
Následoval transport asi dvaceti sklenic hruškovice Marie Brizzard na náš stůl, když nedopatřením došlo k rozlití týchž a tudíž opětovné objednávce lahodného hruškového moku a tak dále, až po penězích byla veta. Ono taky už začalo svítat a my měli večer hrát. Bylo se tedy odebrati domů, kde jsem ještě na zdraví syna připil s rodiči becherovkou. Večerní vystoupení jsem pak pojal jako velkolepou oslavu narození syna. Při hře jsme občas plynule přecházeli z písně do písně, tvoříce tak nonstop série až i přítomná Anežka nejednou zaslzela a spokojen byl i pan Jiří.