Venda Benda, elektrický gril a dvanácterník (nepleťte s dvanácterákem)

Kapela je jedna věc, tedy muzika, ale bez toho zpěváka to není ono. Ale kde brát a nekrást? Ani nevím jak a proč, ale jednou jsem se objevil v tehdejší chrudimské sokolovně na zkoušce nějaké obskurní skupiny a tam jsem spatřil jednoho mladého člověka, an se hrabe v nějakých elektrických krabičkách, dav se později i do zpěvu, ba co víc, do hry na housle. Vyklubal se z něj Václav Mašek jako živý. Slovo dalo slovo a milý Venda se stěhoval k Flowers.

Přinesl s sebou dobrý zpěv a housle a navíc nás naučil ohřívat párky elektřinou přímo na jevišti. Tuto dovednost získal jako vyučený a patrně věčně hladový elektrikář, když nechtěl ze studené stravy získat žaludeční vředy. 
Zde je návod: To se do zásuvky strčí dva dráty, jeden z nich se zapíchne do párku a druhým nechť jest ťukáno na opačný konec uzeniny, kterážto se po této proceduře začne mírně potit, aby posléze nabyla vzhledu i chuti grilovaného párku. Tato činnost nechť je ze strany párkaře prováděna opatrně a hlavně s ohledem na elektroinstalaci a sílu pojistek toho kterého sálu, neb ta bývá na různých místech různá. Mnohdy dokonce hrůzná. Stávalo se, že někdy aparatura nepříjemně bručela, což Mísař zdůvodňoval projevováním se síťové padesátky (50Hz) a řešil odstřihnutím nuláku na jednom ze psů pod proudem. Pes = povětšinou amatérsky vyrobená deska osazená několika zásuvkami. Zmíněnému zařízení nelze říkat rozdvojka, protože těch vstupů (nebo výstupů?) bývalo hodně, pokud možno ještě víc. Samozřejmě bez jakéhokoliv jištění, což by byla pochoutka pro každého revizáka. Tak nějak to bylo. A už jsme byli kompletní. Láďa, Čudla, Venda a já. 

Ještě k tomu grilování. Venda se ani tou elektrickou cestou vyráběnou teplou stravou stejně nakonec vředům nevyhnul, byť jenom těm na dvanáctníku. To jsme měli dojednané hraní v Praze v restauraci Václavka někde na Proseku, neboť jsme se na zábavě v Habrech seznámili s děvčaty z Prahy a moc jsme se jim líbili. A Venoušek nám týden před plánovaným zájezdem na odpolkách v Miřeticích pěkně zkolaboval a byl úplně bledej a na umření. Naštěstí zrychlený přesun do chrudimské nemocnice a delší pobyt tamtéž jej od nejhoršího zachránil. Nicméně námi v nadějích očekávané hraní, které mělo být ten týden v pátek, bylo nikoliv v Praze, ale definitivně v háji. S ohledem na laskavého čtenáře nepoužiji jadrnějšího výrazu, který může ten který laskavý čtenář sám doplnit dle své libosti a svého naturelu.

K hraní v těch Habrech se váže památná věta našeho milého kamaráda, neutuchajícího fandy a předtanečníka Bobše Havlíka, jež byla parafrází ještě známější věty a v Bobšově podání zněla:
"Kdo nepracuje, ať nejí. Pán nevečeřel, proto nebude pracovat."

Jak k tomu došlo? Prostě Bobeš se v době večeře někam ztratil, snad spal sám nebo s někým či někam spad a prostě prošvihl chutnou krmi zvící sekané a brambor s kyselou okurkou. No a potom při balení aparatury na konci zábavy, na výzvu, aby přiložil i on svou prací v Transportě zmozolnatělou legumáckou ruku k dílu, odpověděl mi, jak výše uvedeno. Ale jinak "Prostě správný kluk". 

Málem bych zapomněl na člověka Františka Billa Postupu. Ale ono to zas tak jednoduše nejde. Bill byl svéráz a v kapele působil coby konferenciér se samorostlým vtipem. O přestávkách potom pouštěl v roli pouštěče (český výraz pro discjockey) desky, aby trochu rozšířil hudební gramotnost obecenstva. Scénu, na které jsme vystupovali, vždy patřičně vyzdobil a to nejenom svojí přítomností. Tu se zjevil žebřík zvaný dvoják, po němž Bill přelézal při konferování, tu jiné harampádí, které v přilehlých místnostech toho kterého sálu vyštrachal a vynesl na světlo boží, potažmo reflektorové, aby ono plnilo funkci scénické umělecké dekorace. 

Příznačné pro Billovu letoru jsou památné snímky, pořízené kdysi panem Vladimírem Mosteckým, na nichž Bill v tílku s vizáží rozdivočelého rockera a motoristickou přílbou na hlavě požírá Vendovy housle (...mé housle..! = citát z filmu Limonádový Joe - pozn. autora), opíraje se při tom levou rukou o mou basu a hroze všem pravou rukou oděnou do motoristické rukavice Vendovy. Velikým dojmem působilo též jeho vystoupení co hadího muže, když před šokovaným publikem prolézal tamburínou, kterou já sotva protáhl nohu! Byli jsme mladí a bylo to tudíž moc humorné. Kde je Frantovi konec? Zmizel prý kdesi v širé černozemi Ukrajiny.


Trochu čísel

Z historických pramenů, které sondovaly návštěvnost na pořadech v zařízeních JKP Chrudim vyplývá, že skupina Květiny (již jsme podlehli normalizačnímu tlaku) měla v roce 1972 v ZK JKP 19 vystoupení, jichž se zúčastnilo 3 933 návštěvníků, což činí v průměru 207 osob na jednu akci. To nebylo špatné.


Uslyším-li Platěnice, limonáda nikdy více

Zkoušení nám pěkně odsejpalo, takže záhy jsme se mohli vypravit na první štace. Tentokráte jsme se vrhli směrem Platěnice, Kostěnice atd. Než ale došlo k těmto výjezdům, bylo nutno s novou kapelou vykonat přehrávky. Byli jsme ta sebevědomí, že jsme si do Klubu pozvali komisi sólo jenom pro sebe. Tuším, že jejími členy byli páni Sindermann, Hasal a Kozdera a ti nás hrozně sjeli. Prý není v žádném případě možné ve skladbě měnit tempa (Ty jseš já), dále měl prý Gregor špatné akordy v Lennonově Mother (to už si dovolili příliš). Nepomohla ani námi předem zakoupená láhev v atraktivním obalu s chutným obsahem ani mé rozčilování ať nás pustí do studia, že jim ukážeme, jestli jde nebo nejde měnit tempo. Pánové byli neoblomní, prozatím nám nedovolili hrát a že si musíme udělat repete. Takže láhev jsme natruc sami vypili v Alfě a přísahali všem porotcům při nejbližších přehrávkách pomstu. Stalo se. 
A zpátky ke hraní. Jak si pamatuji, v těch Platěnicích to nedopadlo zrovna nejlíp. Nemyslím po hudební stránce, ta byla v pořádku. Ládínek Gregor si totiž od všech vymohl závazek, že se při hraní nebude pít alkohol, alébršto nápoje ryze nealkoholické, tedy dle názoru každého muzikanta chuti nevalné, odpuzující až odporné, aby prý neutrpěl umělecký dojem našeho vystoupení. Tedy aby bylo jasno hned zkraje, ten neutrpěl. Horší už to bylo s nešťastným zažívacím traktem pana "Joa" Gregora, neboť ten (trakt - pozn.autora), jsa podroben násilné, vyloženě nezdravě nepřirozené a totálně všeobecně překvapující limonádové kůře, působící poněkud více projímavěji, než bylo lze očekávat, přece jen se necítil být sám sebou a Láďu dost proháněl, takže jsme dost pauzírovali a i po skončení musel Láďa Petržílek, který nás v té době ve svém IMV na zábavy vozil, dlouho čekat, než jsme byli kompletní, a snad i cestou stavěl, na rozdíl od nebohého žaludku nešťastného Limonádového Joa. 
Již nikdy nebudu při hraní o limonádě více, neb na mysli mám s hrůzou Platěnice! (neb na mysli mi tanou Platěnice), (neb mementem jsou provždy Platěnice), (a co si vymysleti ještě více, by oslaven byl Gregor a ty Platěnice?)
Všechny tyto radosti ale neměly dlouhého trvání, protože Čudla se zamiloval, hodlal se ženit a Evička mu nemínila jeho hraní s námi nadále trpět, neb by tím trpěla údajně sama. I nastal neblahý den, kdy Mireček pověsil paličky na hřebík a bubny prodal kapele. Existuje o tom zápis znějící na částku 4.000,-Kč a je ze dne 5.10.1973. Bubny tedy Čudla za dobu hraní amortizoval částkou 2.000,-, neboť původní kupní cena byla 6.000,-Kčs. Za takto získané bubny usedl ztracený a znovu nalezený syn Pavel Bažus Sůra (dejte mně kartón) a jelo se vesele dál. 
Leč ženy byly osudem bubeníků skupiny Flowers a jedna z nich, bojovná Vlasta, postupně stáhla i Pavku Korčagina Sůru, neb se za něho vdala a on si ji 27. 4. 1974 ve 13 hodin na MěNV v Chrudimi z lásky vzal (Za případné blahopřání předem srdečně děkujeme). 

A baterie bubnů opět na nějaký čas osiřela. Posléze na scénu vstoupil mladík jménem Ondřej Kudrnáč, který okolo Klubu Na Rozhledně pobíhal s dýkou za pasem už kdysi v dobách prvních Flowers. Často jako kluk (kolik mu bylo?) sedával na otevřeném okně a dychtivě sledoval naši zkoušku. 

Nyní se díky vdavekchtivosti děvčat našich bubeníků stal právoplatným členem skupiny, jsa pronásledován nutkavými obavami, aby nedopadl i on v duchu neblahé tradice. Chodil tehdy totiž s Hanýžkou. Vězte, že prokletí bubeníků Flowers se i u něho časem naplnilo.
                                                                        (pokračování)