Když se před pár měsíci objevila na internetu stránka noviny.chrudim.cz, zajásal jsem. Konečně budu mít přístup k informacím z Chrudimi, a snad se bude jednat o malé, ale přece jen růžky sedmé velmoci. Tisk v demokracii má plnit úlohu hlídacího psa, aby nebylo jen demokracie pro někoho víc a pro jiné míň. A takového regionálního tisku už jsem si dlouho nikde ani kousek nekoupil, protože nebyl k dostání. Důsledkem fungování tisku po dlouhém období jeho nefunkčnosti je bohužel jinde zmiňovaná absence "dobrých zpráv", protože těch špatných se nám drobátko nahromadilo víc, než je zdrávo. Druhým důsledkem je ale naštěstí i zasypaná díra u Borzny. Takže něco málo přece jen funguje a hlavně je to vidět. A za to se patří poděkovat.

Někdy před pár týdny zde byla zveřejněna výzva k diskusi o odlivu občanstva z Chrudimi a o jeho příčinách. Já sám jsem ten případ v počtu dvou jedinců a rád objasním důvody.

Tak popořádku: píše se červen 1997, a já poprvé emigruju z Chrudimi. Důvod je poměrně jednoduchý - trh s byty neexistuje, hypotéky taky ne, stavební spoření milión na byt nedá. Černý podnájem 1(2)+1 v paneláku za 3-5 tisíc do něčí kapsy taky podporovat nebudu, protože tyhle prachy zpravidla nejdou vlastníkovi toho bytu, ale někomu, kdo byt "drží", třeba pro děti, takže je to bez smlouvy, z ruky do ruky, a jistota žádná. Takže když mi kamarád nabídl pronájem domku po babičce v Trhové Kamenici, je rozhodnuto. I s dojížděním za prací do Pardubic to beru, a s dívkou se kterou chodím se poprvé stěhujeme. Já z Chrudimi, ona od Příbrami.

Mezitím, co bydlíme v kopcích daleko od města, vláda a parlament schválí hypotéky. Je rok 1998. A tak se človíček zase začíná starat jak by a co by v Chrudimi postavil. Ale ouha! Pozemek by byl. Ale rozhodnutí radnice zní: "Kdo tam bude stavět první, musí tam dotáhnout sítě...." A tak začínáme opět počítat, tentokrát co by stálo "dotáhnout sítě" na Plochou dráhu. Tak tudy cesta taky nevede, nekradem, jsme zaměstnanci. Zkusíme půdní vestavbu u rodičů v domě. Reakce na schůzi vlastníků je sice vlažná a bez nadšení, leč příznivá. Ale musí to jít přes stavební odbor, památkáře, zkrátka úřad. Bylo nás tam s tím záměrem víc, pokud vím, dodnes nikdo nestaví.... Přesto se vracíme do Chrudimi, neboť mezitím zemřel dědeček a tak obýváme garsonku v paneláku (úředně se tomu říká 1+1). Tohle ale není bydlení pro nastávající rodinu. Pánové, kteří tomuhle honosně říkají startovací bydlení pro mladé rodiny, a naúčtují si 800 tisíc třeba i na splátky, by potřebovali nakopat někam, a to bez rozdílu stranické barvy. 800 tisíc by průměrná mladá rodina splácela tak 20 let, to už děti vyrostou na ploše pár metrů čtverečních, pokud se ovšem rodina směstnaná na takové ploše dřív nerozpadne. Pořád jsme jenom lidi. Takovéhle byty mají význam jen jako nájemní, které může člověk opustit v momentě, kdy vydělá na větší. A takové nejsou.

Poučeni několikaměsíčním bydlením v paneláku a uchlácholeni vládními sliby o podpoře hypoték, poučeni radnicí o tom, že na nový bydlení v tomhle městě mít nebudeme, obíháme realitní kanceláře. Byt? Jen malej a drahej. Domek? V Chrudimi? Ruina, nebo miliony. A tak na podzim opět emigrujem z Chrudimi, tentokrát do Svídnice. Jak získat hypotéku na starší domek, nikoho přitom nezabít a ve zdraví (duševním, samozřejmě) to přežít, to Vám povím příště, taky je to zajímavé a hlavně poučné.

Stále se divíte, že z Chrudimi utíkají především mladí lidé? Klaus svého času prohlásil, že se lidé mají stěhovat za prací. Nezbývá než se zeptat: "Jak, vy chytrej? Co jste pro to udělal?" Zatím znám spíš případy, kdy se lidi stěhovali za bytem, a to i s tím rizikem, že s tou prací to bude špatný. Před dvěma týdny jsem takhle přišel o kolegu. Jistý plat vyměnil za nejistý, zato ale s bytem...

Těším se na shledanou u dobrých i špatných zpráv.