Dívčí válka Dramatickou tvorbu "zlobivého dítěte" české kultury Františka Ringo
Čecha jsem vždy bral se smíšenými pocity, stejně tak jako jeho kariéru hudebníka,
textaře, impresária a v neposlední řadě i neúspěšného
sociálně-demokratického politika. O tom, jak jsem se mýlil, mě přesvědčila 1. března premiéra v Divadle Karla Pippicha v Chrudimi. Statická a "ukecaná" Čechova hra se v podání chrudimských ochotníků změnila v dynamickou komedii plnou skvělých gagů. Nablýskanost pražských hvězd (na kterých je mimochodem Čechovo představení postaveno) nahradila týmová práce chrudimských ochotníků se vzácně vyrovnanými hereckými výkony. Z celého představení je cítit, že se herci ohromně baví.
Soubor, který začal připravovat hru začátkem března 1999 odhadoval její uvedení za několik málo měsíců. To, že se nakonec premiérovalo až přesně rok po započetí zkoušek, se jistě odrazilo v kvalitě celého provedení. Nemalou zásluhu na tom má režisér Boris Škorpík, kterému se podařilo zvládnout herce a udržet nasazenou laťku. Celý soubor pak vycítil statičnost Čechových konverzaček, nebál se během zkoušek měnit a přidávat a vytvořil tak zábavnou hru, plnou pohybu, akcí a gagů. A je to vidět. Nadšené publikum se od začátku do konce baví a vděčně aplauduje herecké výkony.
Velmi dobře působí praktická scéna (Jan Slezák) i tématu odpovídající
kostýmní práce (Andulka Slavíková). Soubor se s Dívčí válkou zúčastnil krajské přehlídky v Červeném Kostelci.
Následovala okamžitá nabídka na několik vystoupení po republice i pozvání od
přítomných polských herců. Jejich spontání rekce byla komentována slovy, že ač
všemu dobře nerozuměli, výkony herců je okamžitě vtáhly do děje. Podařenou inscenací si chrudimský divadelní soubor sám nastavil
laťku hodně vysoko. Po několika desítkách let, kdy ochotníci v Chrudimi existovali
bez výrazného zájmu publika, se podařila důležitá věc. "lj" |
