Je na šuškandě o podivných obchodech mezi knihkupectvím a městskou knihovnou přece jen trochu pravdy?

Velmi podivná je praxe chrudimské radnice při podávání informací podle zákona. Na začátku celé věci byla anonymní informace ze sklonku minulého roku o tom, že vedení chrudimské městské knihovny přehlíží výhodné cenové nabídky dodávání knih a tvrdošíjně odebírá knihy od dodavatele, jehož ceny až zas tak výhodné nejsou. Tuhle informaci jsme se rozhodli ověřit, čekali jsme však do konce roku 99 na platnost zákona o informacích, které jsou stát i obec povinny občanům podávat.

První žádost o informaci přináší otázku: od koho a za kolik korun městská knihovna v roce 1999 objednala knížky. Na odpověď jsme čekali měsíc, pak přišlo sdělení, že knihovna ze zákona není povinnou osobou a informace o nakládání s veřejnými prostředky sdělovat nemusí.

Byli jsme odkázáni na městský úřad - odbor kultury, odkud nám za další měsíc přišlo sdělení, že knihovna nakupuje knihy za o něco více než 900 000 korun ročně a přiložen byl seznam asi 40 dodavatelských firem.

Zjistili jsme, že je nutné ptát se přesněji. Další měsíc jsme pak čekali na odpověď na otázku - které firmy dodávají za více než 100 000,- Kč a která firma dodala za sumu největší. Dozvěděli jsme se, že je to pouze knihkupectví LYRA, které do městské knihovny dodalo knihy v hodnotě skoro 850 000,- Kč.

Čtvrtá žádost o informaci se ptala, zda na nákup knih bylo vypsáno výběrové řízení podle zákona a doplněna byla požadavkem o předání kopií faktur za 2. čtvrtletí r. 1999.

Na odpověď jsme tentokrát nečekali dlouho, abychom se dozvěděli, že výběrové řízení provedeno nebylo, protože ze zákona být provedeno nemuselo(!!!) Kopie faktury nám byla odepřena s odůvodněním, že generální dodavatel knih své faktury označil jako obchodní tajemství, což je prý jeho nezadatelné právo.

Po půl roce žádání se dostáváme opět na začátek. Můžeme se sice trochu silněji domnívat, že ceny za knížky byly prapodivné, protože - proč jinak by se tyto skutečnosti stávaly tajnými. Můžeme se domnívat, že anonymní sdělení o nepravostech při financování knihovny bylo stejně pravdivé, jako byla pravdivá sdělení o porušování zákonů na chrudimské radnici, ať už ve věci zadávání veřejných zakázek na údržbu zeleně, nebo ve věci zadávání zakázek na opravy městských hradeb (v obou kauzách figuruje jméno jednoho - přímo zainteresovaného městského radního - k těmto kauzám připravujeme vydání rozsáhlejšího materiálu, zvažujeme též návrh státnímu zastupitelství o posouzení trestní odpovědnosti). Domnívat se můžeme, jsou to ovšem jen a pouze domněnky, neboť ten, kdo má k pravdě přístup, tuto pravdu halí tajemstvím.

Proti rozhodnutí o tom, že radnice tyto informace neposkytne, samozřejmě posíláme odvolání k městské radě, i když její rozhodnutí lze snadno předjímat. Pak musí nastoupit osoba schopná rozhodovat objektivně - tedy soud. Jsme si totiž jistí, že označení faktury mezi městem a firmou za obchodní tajemství, by odstartovalo nebezpečný precedent, kdy každá smlouva, každá faktura či každý dodatek, ne jehož základě z města odplývají veřejné (obecní) finance, by mohla být označena za obchodní tajemství. Tím se zákon o informacích ocitne v úzkých, občan bude opět odsunut do postavení nehodného, nedůstojného a obtěžujícího. Ve sdělovacích prostředcích se budeme nadále dozvídat o tom, že světem je ČR hodnocena jako země korupcí prolezlá. A my na to budeme hledět a budeme si říkat - nás to nezajímá. A i kdyby nás to zajímalo …