Byli jsme shledáni lehkými ...

Posilam uryvek z rozsahleho clanku Jindricha Stikarovskeho "Byli jsme 
shledani lehkymi." Titulek pochazi z citatu Josefa Goebbelse "Wir sind 
gewogen worden, aber wir waren leicht gefunden" (Byli jsme zvazeni, avsak byli jsme shledani lehkymi) a autor jej pouzil kvuli porovnani zlocinu 
nacistu se zlociny spachanymi na nemeckem obyvatelstvu v povalecnem 
Ceskoslovensku. Nacismus byl "shledan lehkym", oznacen, identifikovan a do korene vyhlazen - nic takoveho se ale nestalo se zlociny komunistu. Nejen to - cesky narod si to dodnes odmita priznat.
           
                                                                  Rosťa Hedvíček

Uryvek z clanku Jindricha Stikarovskeho "Byli jsme shledani lehkymi":

Bestialni era Hitlerova panstvi nad Evropou byla ukoncena nekompromisne a rasantne. Svet s hruzou shlizel na tisice zubozenych veznu nacistickych 
lagru, na masove hroby pobitych zajatcu, na hracky deti a berle starcu, 
ktere vydavaly tiche svedectvi o nepochopitelne krutosti naroda Goetheho, Schillera a Beethovena. Bylo tech hruz tolik, ze vypsat jejich hloubku a dosah potebovalo nadlidskych schopnosti. Umelci, spisovatele, vedci stali pojednou pred uplne novymi problemy. Jak oznacit, klasifikovat a kam zaradit ty, kteri si rikaji lide a pritom si ctou v knihach vazanych v 
lidske kuzi? Jak hovorit s clovekem, jenz ma pred svym jmenem titul doktora veskereho lekarstvi a za sebou stovky mrtvol umucenych nesmyslnymi pokusy? 
Jak tenhle clovek, jehoz badavy zrak prozrazuje vysokou inteligenci a jehoz vyjadrovani svedci o humanitnim vzdelani, mohl bez rozpaku vbodnout smrtici injekci petiletemu diteti?

Bestie, vrahouni, sadisticke kreatury, kricel svet velmi nahlas a o prekot 
se ujistoval - tohle bychom my delat nedokazali! Ujistovali jsme se i my, 
narod odjakziva holubici, narod Komenskeho a Masaryka, narod Capkuv i 
Haskuv, narod sectely a rozsafny. Avsak i rozsafnost ma sve meze, jak by 
ne, zejmena je-li uz po vsem. A tak se narod vzepjal k hrdinnemu cinu, aby 
dohnal svou globalni neucast na poli cti a slavy, ozbrojen ze skarpy 
zvednutou puskou, jal se prohanet nemecke vetrelce. Revmaticke baby a 
prostaticke dedky a pak uz jen deti becici o milost s nudli u nosu a desem 
v ocich.

At uz to byl povestny pochod brnenskych Nemcu, kdy dne 30. kvetna 1945, kolem dvou set delniku a "revolucnich gardistu" z brnenske Zbrojovky, hnalo kolonu 20 tisic Nemcu, predevsim starych muzu, zen a deti, po silnici cislo 52, mezi Brnem a Pohorelicemi. Jiz za brnenskym hrbitovem zacali padat prvni mrtvi s ranou v tyle a druheho dne dostala brnenska radnice prvni zpravy o prisernem mnozstvi mrtvol lezicich ve skarpach po cele delce trasy.

Predstavitele brnenske radnice, jmenovite predseda NV Matula a nekteri 
dalsi clenove nesouhlasili s timto postupem. Brnensky nacelnik policie dr. 
Barak dokonce tento divoky odsun vyslovne zakazal. Jineho nazoru vsak byli komunisticti poslanci Frantisek Chlup a zastupce delniku Zbrojovky, 
poslanec Kapoun, kteri dali Narodnimu vyboru na srozumenou, ze: "My delnici Zbrojovky, bereme odsun vsech Nemcu z Brna sami do rukou. Vsichni Nemci se maji zitra, 30. kvetna 1945, prihlasit v sest hodin rano s prirucnim zavazadlem v klasterni zahrade na starem Brne u revolucni gardy."

Narodni vybor bud nemohl ci nechtel dal uz nic delat. Druheho dne se v 
devet hodin rozeznely kostelni zvony. Bylo Boziho tela, bylo jaro a byl 
mir. Presto vsak umirali dalsi lide. Kolem 1700 pry jich tam zustalo, kolik 
jich vsak bylo doopravdy, nikdo jiz nezjisti.

Nebo co rici na historku, kterou ve sve knize popisuje prof. Vaclav Cerny? 
"Prijel jsem domu a zvedel jsem, co se stalo na opacnem konci rodneho 
obzoru, v Teplicich-Weckersdorfu, na nejhorejsi Metuji. I z te k ceskemu 
Nachodsku prilehle krajiny Broumovska odesli po Mnichovu vsichni Cesi, 
starousedlici i ti novi, republikansti, do vnitrozemi. A v kvetnu 45 se 
houfne vratili a udelali si "poradek", vsechny Nemce proste z Teplic 
vyhnali, a to jeste nez vysly zakonne a statni reglementy o odsunu, 
tahnete, kam chcete! A za cas se jim dav vyhnancu z hranic vratil, nikde 
je, bezprizorne a bez pruvodnich dokumentu, nechteli a neprijali. Jenomze v Teplicich uz byli "odepsani", jejich domy obsazeny, majetky rozdeleny, v 
jejich kozisich chodily uz RG-damy. A tak nezbylo nez "poradek" obnovit 
podruhe. Vyvedli ty Nemce do skal a tam je v lese postrileli a zahrabali. 
Za casek se zahranicni nemecti pribuzni pocali po nezvestnych shanet, 
sverili patrani Mezinarodnimu Cervenemu krizi, autority viteznych mocnosti 
se obratily na Prahu a tak doslo az na prekopany okraj te vrazedne sachty - divka na vrsku hromady mrtvol v ni dosud spinala smrti ztuhle ruce a 
zkrouceni jejiho tela prozrazovalo, ze zemrela klecic v prosbe o milost.

Bezradne a zoufale nachodsti soudci zahajili 'sber materialu' k procesu s 
vlastnimi lidmi... "

A takovych pripadu podobnych tem dvema bylo v tech slavnych dobach stovky, pripadu otresnych a v tradicnim ramci ceske a jeste nedavne Masarykovy humanitni republiky tezko uveritelnych. Avsak byly, to uz nam neodpare nikdo, byt bychom se vymlouvali na cokoliv, na stovky Lidic a Lezaku, na tisice nacisty pobitych a umucenych, na jakesi prapodivne pravo doby kamenne, byti zrovna takovymi zviraty, jako nas nepritel.

Ano, v onech pokvetnovych mesicich roku ctyricateho pateho se rodilo spatne svedomi naseho naroda.

(Konec uryvku z clanku Jindricha Stikarovskeho "Byli jsme shledani lehkymi")

A na zaver jen cerstva zprava z ceskeho tisku....

18.7. 2001 Z cele zeme - strana 4
Povrazdeni Nemci by meli mit pomnik
Teplice nad Metuji -

Predstavitele Teplic nad Metuji na Nachodsku chteji nechat vystavet pomnik, ktery by pripominal povrazdeni triadvaceti mistnich nemeckych obyvatel pri jejich nasilnem vysidlovani. Tragedie se stala na soucasne hranici s Polskem necele dva mesice po skonceni druhe svetove valky. "Zamer vedeni mesta jiz schvalilo zastupitelstvo," rekla starostka Teplic Vera Vitova. 
Smrt nemeckych obyvatel Teplic maji podle starostky na svedomi takzvani rudi gardiste, kteri bezprostredne po valce pomahali ridit chod mesta.

Autor: CTK


Tedy Rudi gardiste! Ne my, to oni! Nejsme jako oni...